Rozhovor s M.Schumacherem z Hospodářských novin

3. listopadu 2006 v 13:14 | Pan BLB |  články
Michael Schumacher: Strach není to správné slovo
Velkou cenou Brazílie ukončil v neděli nejúspěšnější pilot formule 1 všech dob Michael Schumacher svou závodnickou kariéru. V rozhovoru poskytnutém ještě v plné přípravě na závody hovořil o své ctižádosti, stárnutí a o tom, kdy je čas skončit
Bottom of Form 1
Silnice se líně vine vzhůru do Provence, skrz vonící borovice a pinie. Je časně ráno. Cyklisté se sunou do kopce, cikády cvrlikají, z vrcholů vypadají vesnice v údolí jako prastaré traťové hlídky. Ticho. Jen kdyby tady nebyl ten divný zvuk, který trhá ospalou náladu. Docela krátce. Jako by vám kolem ucha proletěl nějaký hmyz. Na soukromé trati poblíž Marseille testuje Ferrari pneumatiky.
Závodní trať leží na lehké vyvýšenině za zamknutou branou. Všude zátarasy. Security. Zaparkovat auto, vytáhnout průkazy. Umělé jezírko po levici, rododendrony vpravo, nekonečný nájezd, pak najednou tábořiště pilotů. Michael Schumacher a jeho týmový kolega Felipe Massa testují už od časného rána. Stěny boxu jsou obložené červeně lakovanými plechy. Vedle, v prostoru odděleném skleněnou stěnou, stojí třicet, snad čtyřicet monitorů. Ukazují hodnoty auta, křivky ne nepodobné těm, jaké kreslí elektrokardiograf. Je to vlastně jakýsi operační sál stáje Ferrari. Schumacherův monopost musí být důkladně otestovaný do 11.00.

Pane Schumachere, právě trénujete na jednu z nejrychlejších závodních tratí vůbec, na které lze dosáhnout rychlost skoro 370 kilometrů. Máte při závodech u sebe nějaký talisman?
Ano. Manželka mi dala před lety velice hezký zlatý amulet. Jsou na něm její iniciály a iniciály našich dětí.

Když se na závody díváte v televizi, tak to vypadá, že předjíždění snad ani není možné. Není to paradoxní? Automobilové závody, během kterých se nedá předjíždět?
Jistě, rádi bychom předjížděli častěji. Vezměte si příklad Alonsa letos v Imole. Byl mnohem rychlejší než pilot vozu před ním, a přesto ho nemohl předjet. Ano, je to frustrující. Musí se pak sázet více na taktiku. Jak zatížíme auto při tankování, jak často zajedete do boxu a tak dále. Pro předjetí potřebujete v ideálním případě pomalou zatáčku, dlouhou rovinku a opět pomalou zatáčku. V případě nových tratí se na takové uspořádání už dbá.

Fandil jste automobilovým závodům předtím, než jste sám začal jezdit formuli 1?
Ne. To vůbec ne. V roce 1989 nebo v devadesátém jsem měl vstupenky na Hockenheimring. Po chvilce jsem zjistil, že nestačím závody sledovat, netušil jsem, kdo je na kterém místě. A pak, pro mne to tam bylo moc hlučné. Takže jsem se zvedl a odešel. Náš otec s námi na závody nikdy nechodil. A byl také prvním, kdo nám řekl: "Nechte toho," když se nám nevedlo ani na motokárách.

Není tomu tak, že vás skepse a odpor spíše podněcují? Když jste poté, co jste získal druhý titul mistra světa, přešel k Ferrari, jezdily jeho vozy na konci závodního pole.
V tom jsem vcelku neutrální, moc se nezajímám o to, co si myslí jiní lidé. Mám vlastní představy. Nikdy jsem neplánoval, že se dostanu do formule 1. Už proto ne, že jsme na to doma prostě neměli potřebné drobné. Nikdy jsem nic mimořádného ani nečekal, takže jsem si nemusel vyčítat, když se mi něco nepovedlo.

Tvrdíte, že vám je tlak z očekávání cizí?
Při svém vůbec prvním testu pro formuli 1 v Silverstone, tehdy pro Jordana, to jsem si samozřejmě musel dokázat, zda jsem či nejsem dost dobrý pro účast v závodu.

Tehdy jste byl mistrem Německa ve formuli 3. Pilot Jordanovy stáje Bertrand Gachot tehdy v hádce postříkal taxikáře slzným plynem a dostal za to osmnáct měsíců nepodmíněně. Váš manažer Filli Weber a váš tehdejší zaměstnavatel, šéf závodního týmu Mercedes, se okamžitě spojili s Jordanem a navrhli vás jako náhradníka.
Ale Eddie Jordan si tehdy vůbec nebyl jistý, zda se pro formuli 1 hodím. Takže jsem mu musel dokázat, že schopný jsem.

Nemáte pocit, že s přibývajícími roky se na vás sezóna podepisuje stále více?
Takový pocit jsem měl spíše na začátku. Nejsem z těch, kdo by se dobře cítili, když jsou pořád obklopeni spoustou lidí. A pak, jsou tady ty vedlejší aktivity spojené se závody. To mne stresuje. Po prvních letech ve formuli 1 jsem si myslel, že to dlouho nevydržím. A když se nám narodila první dcera, tak jsem dal ultimatum. Buď budu mít na sebe více času, nebo toho brzo nechám. No - a více času pro sebe, tedy pro rodinu, jsem dostal.

Ve svých 37 letech jste nejstarším pilotem formule 1. Váš otec kdysi řekl, že až se na scéně objeví jezdec, který bude tak dobrý, že vás donutí k překračování vlastních limitů, pak byste měl skončit. Je to rada hodná následování?
Jistě, ale taková situace ještě naštěstí nenastala.

Po úrazu v roce 1999 jste měl tříměsíční přestávku. "Bylo to peklo," poznamenal jste k tomu. Nemáte strach z toho, co přijde po definitivním konci kariéry?
Ne. Bývám často doma, častěji než normální dělník. A to celé dny, nejen ráno a večer.

Podle čeho poznáte, že stárnete?
Potřebuji více krémů.

A při závodění?
Někdy jsou chvilky, kdy si stáří všimnete, a jiné, jako jeden moment ve Francii...

Ano, tehdy jste závod vyhrál. Dovolila by vám vaše hrdost odstoupit s porážkou?
Určitě se nerozhoduji podle toho, zda jsem či nejsem mistr. Tady jde o jiné věci.

Často se zmiňujete o tom, že vám neprávem předhazují neférové jednání během závodů. Naposledy v Monte Carlu, když jste zůstal během kvalifikace stát na trati. Tím jste způsobil, že vedoucí Fernando Alonso nezajel nejrychlejší kolo. Za trest vás pak postavili až na konec startovního roštu. Jsou vinni vždycky ti druzí?
Ne, často to netvrdím. Tvrdím to jen, když jsem na to tázán. Když udělám něco nesprávného, tak se za to omluvím. To si může ověřit každý, kdo o to stojí. Zda dělám či nedělám něco špatně, to mohu posoudit jen já sám. Ale snad je to tím, že jsem pro mnohé až příliš úspěšný. Jinak mi opravdu přiřkli něco, za co jsem nemohl. Například ve Spa 1998, když jsem v dešti najel do auta Davida Coultharda. On se zachoval špatně - a za to se omluvil. A přesto mi to pořád vyčítají.

Po té příhodě v Monte Carlu začal sběr podpisů pod žádost o vaše vyloučení ze sdružení pilotů GPDA. Netíží vás to?
Ne. Víte, já jsem už v tom celém dost dlouho. Mám kolegy, se kterými nevycházím právě dobře. A ti pak využijí momentu, kdy si myslí, že jsem slabý v kramflecích. Netuším, kolik podpisů sebrali. Slyšel jsem, že jich moc není. Ono také nešlo o akci GPDA. Jen se to tak snažili prodat.

K vaším talentům patří neuvěřitelný cit pro závodní auto. Je tomu tak, že dokážete rozpoznat každou, byť sebemenší odchylku prostřednictvím zadku usazeného v sedačce formule, obdobně, jako dokáže mistrovský klavírista rozpoznat sluchem každou změnu v tónu?
Ne náhodou se mluví o "zadkometru"! Já vyciťuji chování auta od zadku až po ramena. Mám výhodu, že můj tep je o 40 až 50 úderů nižší než mých týmových kolegů. Jsem prostě klidnější a dokáži se lépe soustředit.

V animovaném filmu Auta hrají hlavní role závodní vozy. Na konci filmu se objevíte i vy - a jednoho z mechaniků trefí z vší té úcty vůči vám málem šlak. Ve Spojených státech byl tento film kritizovaný, že oslavuje auta, ačkoli se klima otepluje. Rozumíte tomu?
Ne. Určitě to není poselství filmu. Nedávno jsem se na něj díval se svou rodinou - a moc jsme si ho užili.
-

Michael Schumacher (*1969)
Nejúspěšnější pilot formule 1 všech dob. Začínal na motokárách (byl juniorským mistrem Německa), závod formule 1 jel poprvé v roce 1991. O rok později vyhrál první Velkou cenu a další dva roky nato se stal poprvé mistrem světa. Tím byl celkem sedmkrát. Vyhrál 91 Velkých cen a získal v nich 1369 bodů, což je vůbec nejvíc.

Snímky / ČTK: Na startu v Montrealu. Michael Schumacher těsně před zahájením Velké ceny Kanady loni v červnu; Vítězné gesto. Tohle předvedl letos v dubnu po vítězství na Velké ceně San Marina. Celkem vyhrál 91 Velkých cen; Poslední úpravy masky v Šanghaji. Po závodě v Číně na konci září Schumacher stále udržoval naději na zisk osmého titulu mistra světa.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama