Prosinec 2006

Schumacher: Více úlevy než smutku

26. prosince 2006 v 20:06 | Pan BLB |  články
Schumacher: Více úlevy než smutku
Ideální představou pro Michaela Schumachera bylo ukončit kariéru ve formuli 1 jako korunovaný mistr světa. To se mu sice nepovedlo, ale zdrcujícím finišem ve druhé polovině sezóny a fantastickou stíhací jízdou za beznadějné situace v závěrečné GP Brazílie připravil divákům nezapomenutelný zážitek, kterým se vedle rekordních sedmi titulů zapsal do historie formule 1 stejně, jakoby se skutečným mistrem světa stal i poosmé.
"V Brazílii mi několikrát blesklo hlavou: Děláš to naposledy. Když mi pak ve čtvrtek večer mechanici předali velký obraz s fotografiemi, s přáním od každého z nich a s větou ´Sei uno di noi´ (Jsi jedním z nás), nebyl jsem schopen vnímat nic jiného. Najednou jsem propadl sentimentu," vzpomíná Michael Schumacher.
Postupně se člověk začne na skutečnosti dívat s nadhledem. Od posledního závodu v kariéře Michaela Schumachera sice neuplynulo příliš času, ale už nyní vnímá především příjemné vzpomínky na období, kdy vládl formuli 1: "Teď cítím více úlevy než smutku. Řekl bych, že je to tak 90 na 10. S blížícím se koncem roku jsem si musel klást stále častěji otázku: Proč ještě závodíš? A odpověď jsem nacházel hůře a hůře."

Schumi se stane hledačem talentů pro Ferrari

26. prosince 2006 v 20:04 | Pan BLB |  články
Schumi se stane hledačem talentů pro Ferrari
Svou vlastní kancelář bude mít v Maranellu sedminásobný šampión F1 Michael Schumacher. Potvrdil to prezident automobilky Ferrari Luca di Montezemolo.
Schumacher bude pro italskou stáj hledat talentované jezdce. "Michael přijal svou novou roli se zájmem, nové talenty bude mimo jiné hledat i v kartingu," řekl Montezemolo v rozhovoru pro italský list Gazzetta dello Sport. "Bude rovněž naším poradcem a bude se účastnit několika závodů. Michael ví o Formuli 1 úplně vše a pomůže nám v našem rozhodování," dodal prezident nejslavnější italské automobilky.
zdroj:formule1.cz

Michael SCHUMACHER - Ve světle čísel a rekordů 2 část příběhu 4.

23. prosince 2006 v 9:06 | Pan BLB |  články

Hlavní rekordy Michaela Schumachera:

Starty:
Nejvyšší počet dokončených závodů200
Nejvyšší počet dokončených závodů v řadě242001 - 2003
Všechny dokončené závody v sezóně bez ztráty jediného kola172002
Body:
Nejvyšší počet získaných bodů1291 b. (1369)*
Nejvyšší počet získaných bodů v jedné sezóně148 b.2004
Nejvyšší počet dokončených závodů v řadě na bodovaném místě242001 - 2003
Nejvyšší počet závodů na stupních vítězů v řadě192001 - 2002
Nejvyšší počet závodů na stupních vítězů v jedné sezóně172002
Nejvyšší počet závodů na bodovaném místě v jedné sezóně172002
Pole-position:
Nejvyšší počet zajetých PP68
Nejrychlejší kola:
Nejvyšší počet zajetých nejrychlejších kol v závodě76
Nejvyšší počet nejrychlejších kol zajetých v jedné sezóně102004
Vítězství:
Počet vítězných GP91
Nejvyšší počet vítězných GP v jedné sezóně132004
Nejvyšší počet vítězných GP v řadě v jedné sezóně72004
Nejvyšší počet vítězných GP na jedné značce71Ferrari
Mistrovské tituly:
Nejvyšší počet mistrovských titulů7
Nejvyšší počet mistrovských titulů v řadě52000 - 2004
Nejvyšší počet mistrovských titulů na jedné značce5Ferrari
Největší bodový odstup od vicemistra67 b.2002
*) Body, odečtené po sezóně 1997 některé prameny do jeho konečných součtů započítávají, stejně jako vítězství, pole-position a nejrychlejší kola. P.S. Chtěl bych poděkovat všem, kteří se k mému článku o Schumacherovi vyjádřili. Pokud píšeme článek o nějaké osobě, nelze se prostě vyhnout osobním pocitům a já to ani nechci. Zrovna jako nechci dělat Schumacherovi obhájce, on to prostě nepotřebuje. Mrzí mě jen, když se dozvím, že si někdo ani nedal práci článek dočíst do konce a hned po třetině věděl, že je špatný, protože kdyby takhle postupovali třeba manažeři v F1, žádný Schumacher, ale hezká řádka dalších pilotů vůbec nemusela dostat druhou šanci. Každopádně děkuji za podnětné příspěvky, protože i ty měly svůj význam a pomáhají formovat další články. U nich se těším na další setkání se svými příznivci, oponenty a vůbec fanoušky F1.
Zdroj:formule1.cz
PS:Až bude pokračování tak to zveřejním jestli to bude moci.

Michael SCHUMACHER - Ve světle čísel a rekordů 2 část příběhu 3.

23. prosince 2006 v 9:04 | Pan BLB |  články
Dlouho se myslelo, že nejlepší pilot je ten, který bude nejrychlejší a nejspolehlivější. Teprve po čase se přišlo na to, že musí mít i cit pro vůz a více než aktivně se podílet na jeho vývoji. V minulosti bylo známo dost těch, kteří měli výraznou jednu či dvě vlastnosti z téhle trojice, a právě díky tomu nedokázali trvale figurovat ve startovním poli. Schumacher od roku 1994, tedy kdy získal první mistrovský titul, byl až na dvě výjimky vždy mezi prvními třemi piloty v konečném hodnocení MS: v roce 1997 po už zmíněné cause Jerez byl ze šampionátu vyloučen (jinak by skončil druhý) a dva roky nato vynechal téměř jednu třetinu sezóny po zranění z GP Anglie - přesto ještě skončil pátý. Dost možná, že kdyby ten rok nemusel v šesti závodech absentovat, mohl mít těch titulů osm. Vím, zase spekuluji, ale ono se to přímo nabízí. Dokonce i v roce 2005, který lze brát pro Ferrari jako krizový, dokázal zvládnout týmové tápání se ctí a připsal si bronzovou příčku. U Ferrari takovéhle krize bývaly téměř pravidlem, jenže propad byl většinou daleko hlubší - vzpomeňme na léta 1962, 1969, 1973, 1980, 1986 či 1992. Protože někteří lidé jsou alergičtí na obrat nechci nikomu dělat advokáta, chci jen dodat, že za Schumacherovy éry dosáhl Benetton největšího úspěchu a už ho nikdy nezopakoval, a Ferrari se usadilo na desítku let ve špici šampionátu, což se mu nikdy předtím nepodařilo.
Myslím, že ona výjimečnost Schumachera tkví v tom, že všechny tři aspekty závodnické osobnosti měl vyvážené. Nemyslím, že by se tolik lišil od ostatních šampionů, ale myslím, že tam, kde na někoho ztrácel, dokázal to zase o něco více vyvážit v jiné oblasti. Senna byl rozhodně posedlejší závoděním, Prost pečlivější, Fangio rozvážnější, Piquet zarputilejší, Lauda daleko lépe kalkuloval. Je to samozřejmě jen obecné srovnání, protože formule 1 časů Fangia, Clarka, Stewarta, Laudy, Piqueta, Prosta a Senny, tedy v rozmezí let 1950 - 1991 je naprosto nesouměřitelná. Michael může být nejlépe srovnáván zase jen s těmi, s nimiž bojoval o mistrovský titul a spekulovat, zda by byl lepší než Senna opravdu nemá smysl.
Proč je tedy tak dobrý? Protože je to jeden z nejvyváženějších pilotů všech dob. Jeho odpůrci zase budou nabíjet bazooky, startovat motory bojové techniky a po aktivaci palných a sečných zbraní se vydají mi demokraticky vysvětlit svůj názor. Osobně si myslím, že pokud Schumi v něčem skutečně dominoval, pak právě v kombinaci všech jezdeckých kvalit. A dost možná ve vysoké vyváženosti. Schumacher samozřejmě nebyl nikdy bezchybný, těch výletů z trati, havárií, hodin a prohraných soubojů by se určitě pár našlo. A to nemluvím o jeho tolikrát diskutovaných skutečných malérech, které jsem zmínil v předchozím ohlédnutí. Pro jeho kariéru bylo podstatné to, že ho zřejmě do posledního závodu nepřestalo závodění bavit. Nemusel se nikdy vymlouvat na ztrátu motivace, ač to udělat klidně mohl - byli piloti, kteří ze scény odešli daleko dříve a s mnohem menšími úspěchy, ale nedokázali udržet vysoko nastavenou laťku. V tomhle se zatím Schumacherovi vyrovnal nebo ho i o kousek svou posedlostí vítězit zdolal jen Ayrton Senna.
Bezpochyby byl Němec i výborným technikem, jinak by nedokázal jak Benetton, tak i Ferrari vytáhnout na samotný vrchol. I tady se tvrdilo, že se mu to jezdilo, když měl auto postavené na míru. Jenže si ho musel otestovat a vypiplat sám. A ono je to tak ve všech sportech, každý, kdo vítězí, vyhrává proto, že zvládne nároky na něj kladené nejlépe a ve svém vlastním stylu. Vůbec není důležité, nakolik přebere základ od někoho jiného, musí si k němu přidat právě to něco navíc, co pramení pouze z něj. Pokud někomu někdo připraví perfektní vůz, může s ním dotyčný vyhrát, ale ne vyhrávat a už vůbec ne dlouhodobě dominovat. Tady bych mohl zmínit třeba Ronnie Petersona, který dokázal být fantasticky rychlý, ale vývoji vozu příliš neprospěl. Je tedy vcelku jasné, že vozy, které Michael dotáhl k vítězným metám, seděly pochopitelně nejvíc jemu, ale znovu musím opakovat, jak Berger a Alesi u Benettonu, tak Irvine a Barrichello u Jaguaru resp. Hondy mohli dokázat, že když mají volné ruce a týmový potenciál pro sebe, Schumacherovi se přinejmenším vyrovnají. Zatím se tak nestalo.
Co je určitě významné plus v Schumiho kariéře - to je jeho vztah k lidem. Pro mnohé je to nafoukaný milionář a arogantní vepř (tyto termíny cituji z nejčastěji používaných v příspěvcích), ale v odborné literatuře čteme, že to je především Schumi, kdo dokázal držet partu a hlavně ji vytvořit. Že se za ním stahují lidé, to je věc druhá, ekonomická a je celkem pochopitelná a rozvíjením tohoto tématu bych jen opakoval už řečené. Jen uvedu tentokrát objektivní poznatek - pokud by byl Schumacher grázl a nesnesitelný jedinec, jak je někdy prezentován, asi by u Ferrari byla podstatně větší fluktuace než máme možnost sledovat.
Asi bych měl teď rozebrat styl Michaelovy jízdy a objasnit, proč tak často vyhrával. Nejsem ale závodník, který neomylně ví, kudy vede optimální stopa a jak se jí držet. I tady bych se přiklonil k názoru, že Michaelův závodní projev byl vzácně vyvážený. Pokud by byl totiž zbrklý, většinu závodů by skončil po kolizi či vlastní chybě mimo trať, pokud zase příliš opatrný, zdaleka by tolik nevyhrával. Odmítám názor, že všechny úspěchy si na trati vyboxoval, to by mu prošlo ve dvou či třech případech a pak by měl utrum. Kloním se k názoru, že měl vysoký stupeň předvídavosti, dokázal v kokpitu krotit emoce jak to jen šlo (což neznamenalo, že několikrát neměl rudo nejen kolem sebe, ale i před očima), měl vynikající reakce (i když několikrát provedl vyslovený kopanec) a především cit pro vůz. A to vše v patřičném poměru. Prakticky každý, kdo dokáže ve formulovém voze zajet kvalitní kolo, musí být dobrý pilot. Jenže právě těch pár procent navíc pak vytvoří onen rozdíl mezi kvalitním průměrem a onou Top Class Drivers.
O Schumacherovi jistě vznikne nejedna kniha, filmy nejen dokumentární, bude rozebírán, kritizován, oslavován. Já sám jsem brán jako jeho fanatický obdivovatel. Přiznám se bez vytáček, že můj vztah k němu prošel od jeho registrování přes jasný odpor až k uznání, že se jedná o pilota, který ať se to někomu líbí či ne dokázal v mnoha směrech víc než ostatní. Rozhodně nebude mým nejoblíbenějším pilotem, je pár věcí, které sice mohu pochopit, ale ne omluvit. Jen ho nechci posuzovat přesně podle toho, co dělá většina - prošel jsem jeho kariéru a snažil co nejobjektivněji zhodnotit to, co tu po sobě zanechal. A není divu, že se do toho dostala i patřičná dávka úcty. Vím, že Schumacher spoustě lidí vadí, ale jen proto, že mi je někdo nesympatický, nebudu ještě tvrdit, že jezdí blbě a vlastně všeho dosáhl podvodem. Formule 1 je především o výsledcích, bodech, vavřínech a pohárech, to je potřeba si uvědomit a brát na zřetel. Budu moc rád, až se tu setkáme za dvacet let a řekneme si, zda mezitím přišel někdo jiný, kdo Schumachera porazil na celé čáře. Může to být Alonso, Kovalainen, Massa... nebo taky někdo, kdo teprve dělá první závodní krůčky. Já sám si myslím, že se to nestane, ale pokud ano, přiznám bez vytáček, že jsem se mýlil. Ale Schumacher bude navždy pro F1 znamenat punc výjimečnosti a vysokých kvalit, které mu každý soudný fanoušek F1 - nikoli jeho či Ferrari, ale formule 1 jako takové - musí přiznat. Je stejně jako Fangio, Ascari, Brabham, Clark, Stewart, Lauda, Piquet, Prost, Mansell, Senna, otec a syn Hillové, Fittipaldi, Häkkinen a určitě hezká řádka dalších legendou - možná pro někoho díky dosaženým výsledkům větší. A já jsem skutečně potěšen, že jsem mohl přes všechny klady i zápory být svědkem jeho kariéry.
pokračuje dál čtete
Zdroj:formule1.cz

Michael SCHUMACHER - Ve světle čísel a rekordů 2 část příběhu 2.

23. prosince 2006 v 9:02 | Pan BLB |  články
Proto přejděme k těm rekordům, které jsou brány jako odraz závodníkových schopností a dovedností. Když Schumacher debutoval, tak sice zaujal odborníky vyspělou jízdou a kvalitními časy, ale žádný z nováčkovských rekordů nezdolal. Při svém debutu nejenže nedosáhl na pole-position jako Mario Andretti (USA 1968), Carlos Reutemann (Argentina 1972) a Jacques Villeneuve (Austrálie 1996), ale ani nezvítězil či nebodoval. Není to samozřejmě důkazem schopností závodníka, mnohdy je to jen otázkou štěstí, nakonec jediný pilot, který při svém debutu vyhrál - Giancarlo Baghetti (Francie 1961) - nakonec v F1 hrál jen epizodní roli. A z těch, kteří při svém debutu bodovali, se do absolutní špičky dostala jen zhruba jedna třetina. Při svém prvním startu tak Michael mohl jen oslnit tím, že na belgickém okruhu ve Spa dosáhl nejvyšší rychlosti v daném závodním víkendu, ale to bylo vše.
Kdo hodně vyhrává, tak hrabe i body, proto vůbec není překvapivé, že téhle kategorii Schumacher jednoznačně dominuje. Jak už bylo řečeno, v prvním závodě nebodoval, ale zvládl to už v tom druhém. Někdo samozřejmě může pochybovat o jeho kvalitách, ale Michael předkládá svou vizitku sám a jednoznačně - jen sedmkrát dojel do cíle mimo bodované pořadí, dvakrát byl po závodě diskvalifikován, 48x cíl neviděl. Takže 191 závodů mu přineslo bodový zisk. A z této porce si připsal 154 pódiových umístění.(91 - 43 - 20). Budeme-li objektivní a odečteme Michaelovi 78 bodů za rok 1997, dostaneme výslednou sumu 1291 bodů. Druhý v historické tabulce Prost ztrácí na Schumachera bez 7,5 bodu celou pětistovku, třetí Senna 682 bodů (tedy o 73 bodů více než sám získal za celou svou kariéru), a současný mistr světa Alonso? Bude muset po devět let získat každoročně aspoň stovku bodů, aby se dostal Schumacherovi na roveň. A jen pro pořádek připomínám, že pouze čtyři roky si Schumacher mohl připisovat více bodů za druhá až osmá místa. Pokud by se používal současný bodovací systém už od začátku jeho kariéry, jen na druhých a třetích místech by vydělal další stovku bodů... Ale to jsou jen kdyby, držme se faktů.
Nepodaří se mu nikdy překonat metu nejvyššího počtu absolvovaných závodů, protože před ním figuruje s 256 starty Riccardo Patrese. Z procentuálního hlediska není ani nejlepší v poměru absolvovaných a dokončených závodů, ale zato se může pyšnit tím, že ze všech závodníků nejčastěji vystoupil na stupně vítězů. Prakticky tři čtvrtiny dokončených závodů pro něj znamenaly umístění "na bedně", což z hlediska úspěšnosti opět nemá obdoby. Ale zase - než se dostal na stupně vítězů, musel si počkat na osmý závod. Přitom (pokud vynechám úvodní sezónu 1950, kdy prostě někdo musel v prvním závodě obsadit stupně vítězů) se při debutu dostalo na tři nejlepší příčky hned 10 jezdců: Baghetti (1.), Ascari, Kling, Parkes, J. Villeneuve (2.), Arundell, Behra, Donohue, Gregory, Wisell (3.). A to jsem opět vynechal ty, kteří přišli k takovému umístění jako slepí k houslím, protože v 50. letech se piloti ještě mohli střídat na jednom voze. Pokud se na těch deset jmen podíváme, jen Ascari a Jacques Villeneuve to dotáhli až k titulu...
Obecně se tvrdí, že pravé kvality pilota se prokáží, pokud zajede větší počet nejrychlejších kol v závodě než pole-position. Nechci o tomhle názoru polemizovat, protože by se určitě ozvaly hlasy, že nahrávám svému favoritovi, ale opravdu ze statistik vyplývá, že hodně pilotů má daleko lepší výsledky v oblastí vítězství či zajetých PP. Například král posledních dvou sezón má vyrovnaný poměr vítězství a pole-position (15:15), ale co se týče nejrychlejších kol, značně kulhá (8). Takový Senna má statistiku ještě divočejší: 41 vyhraných GP, 65 PP, ale jen 19 nejrychlejších kol. Naproti tomu jedním z nejvyrovnanějších závodníků absolutní špičky je Nelson Piquet, který zajel 24 PP, 23x vyhrál a dokázal si zajistit i 23 nejrychlejších kol. Schumacher v téhle sféře překonal rekord jak v počtu PP, i když famózního Sennu porazil jen o tři nejrychlejší tréninky, tak i v nejrychlejších kolech, kde zdrtil konkurenci rozdílem třídy (na druhého Prosta má náskok 35 "fast lap"). Zatímco v jedné sezóně nepřekonal rekord Nigela Mansella z roku 1992 (Brit tehdy dokázal 14x kralovat v trénincích), v počtu nejrychlejších kol za jeden ročník to zvládl. A jen málokdo zaregistroval, že své první PP se dočkal až v jedenačtyřicátém závodě - a lépe než on to zvládlo hned pětapadesát pilotů! Ze všech dosavadních mistrů světa dosáhli stejného výsledku J. Scheckter a J. Stewart, horší než on už byli jen Mansell, Rosberg, Jones, Hulme a Häkkinen.
Nevyhrál ani ve své první, byť zkrácené sezóně žádný závod. A než se dopracoval ke své premiérové vyhrané GP, musel odkroužit sedmnáct závodů. A víte, kolik pilotů bylo úspěšnějších? Rovných 28 (a to jsem vynechal piloty, kteří startovali v letech 1950-1960 jen v 500 mil INDY, které byly součástí šampionátu). Z mistrů světa se před Schumiho dostali Farina, Fangio, Fittipaldi, J. Villeneuve, Stewart, Hawthorn, Andretti, Ascari, D. Hill, J. Scheckter, Senna, Brabham, Clark a Hulme. V době jeho triumfu v Belgii 1992 nebyl ani nejmladším pilotem, který jako první proťal cílovou pásku. Nepatří mu ani primát nejvyššího počtu vítězství dosažených v řadě - pořád vede Alberto Ascari, který v letech 1952 a 1953 dokázal vyhrát devět Grand Prix po sobě.
Je celkem logické, že po stránce mistrovských titulů nemůže mít konkurenci, rozebírat tuhle oblast detailně opravdu nemá příliš hlubokého smyslu. Tady se Schumimu nepovedlo jen zajistit si titul jako nejmladší pilot v dějinách F1. Ale jinak exceloval - podařilo se mu například vyhrát titul s největším bodovým odstupem od vicemistra nejen ve starém bodovacím systému (2001), ale i v tom novém (2004). Samozřejmě tady hraje dost velkou roli narůstající počet závodů, takový Fangio, který v 50. letech jezdil v průměru sedm závodů ročně, moc velký bodový náskok nahnat nemohl. Nejsem velkým přítelem prognóz, ale myslím, že jeho pět titulů v řadě a ještě všechny na stejné značce, to se asi bude překonávat hodně obtížně.
Našli bychom ještě spoustu dalších oblastí, ve kterých by bylo možné si hrát s čísly, třeba nejvyšší počet absolvovaných závodních kilometrů, největší počet ujetých kilometrů na vedoucí pozici, největší počet kol odkroužených v čele, ale to jsou už vlastně jen rozpitvávané kategorie. Nemá smysl ani zdůrazňovat, že Michael tvoří s Ralfem nejúspěšnější bratrskou dvojici všech dob, protože pokud se podíváme do historie, z těch dalších sourozenců byl vždy jeden výrazně slabší, nebo jako v případě Pedra a Ricarda Rodriguezových se nadějnější Ricardo záhy zabil. Spíš bych se pokusil definovat, proč Michael Schumacher přes nepříliš výrazné začátky své kariéry (na výhru čekal relativně dlouho, neohromil sbíráním nejrychlejších kol jak na běžícím pásu, a první PP dosáhl vlastně až ve své třetí sezóně) má takové výsledky. Myslím, že asi nejdůležitějším rekordem je pro Schumachera ten, že dokázal dominovat v tolika oblastech.
pokračuje dál čtete
zdroj:formule1.cz

Michael SCHUMACHER - Ve světle čísel a rekordů 2 část příběhu

23. prosince 2006 v 9:01 | Pan BLB |  články

Michael SCHUMACHER - Ve světle čísel a rekordů

Jak dobrý vlastně Michael Schumacher je?

Michael Schumacher po dobu své kariéry zdolával jednu laťku za druhou. Když překonal několik těch nejvýše položených, začalo se mu říkat Record Killer. Jenže jako se vším je to s tím likvidováním rekordů trošku problematičtější. Vydejme se tedy po stopách čísel, výsledků, rekordů - jednoduše po závodní stránce sedminásobného mistra světa.
Každá sportovní disciplína má své mety a snem každého sportovce je nejen vítězit, ale také se někdy zapsat do rekordních tabulek. Pokud na chvíli opustíme F1, s úžasem zjistíme, že se sleduje snad úplně všechno - ale zdaleka se o tom tolik nemluví. Taková atletika se zabývá skutečně jen zdoláváním dalších časů, centimetrů a milimetrů, případně bodů, ale při přenosech málokdy slyšíte jakékoli jiné informace. Těch se vám zase bohatě dostane při kolektivních sportech, zejména v otázce věku fotbalistů, hokejistů, tenistů a podobně. Prostě každý sport se zaměřuje určitým směrem.
Formule 1 má rekordní koktejl namíchaný velice kvalitně, možná v některých případech jako vůbec nejlepší. Pokud se podíváme do statistik a historických pramenů, sleduje se opravdu velké množství údajů. V mnoha případech by někdo řekl, že už jde skutečně o vyslovené hračičkaření, ale i to je onen zvláštní rys tohoto sportovního odvětví.
Pokud mluvíme o rekordech, je také nutné si uvědomit, že nejsou jenom ty "pozitivní či kladné", ale taky "záporné nebo negativní". Po těch druhých nikdo netouží a jejich překonání se asi nebude líbit nikomu. Jenže jako se svět opájí zápornými hrdiny a škodolibě počítá, kolikrát kdo v něčem udělá chybu, i tyhle černé položky jsou předmětem zájmu a mnohdy se vypočítávají častěji než ty dobré.
Vezmeme-li to tedy komplexně, Michael Schumacher zase těch rekordů tolik nepřekonal, vlastně ani nemohl. Ale jak je pro něj příznačné, sáhl i do kategorie negativních, i když tam drží jen jedno výrazné prvenství - jako zatím jediný byl dodatečně diskvalifikován z celé sezóny. To se stalo po nechvalně známém incidentu v Jerezu 1997. Těch hříšků měl Schumi samozřejmě více, dostal například distanc na dva závody v roce 1994 za nerespektování černé vlajky při GP Anglie. V tomhle směru ale rekord nedrží, protože podobně si na trestnou lavici sedl třeba Riccardo Patrese po GP Itálie 1978, kdy ho FIA obvinila ze spoluúčasti na smrti Ronnie Petersona a Ital nesměl startovat v následující GP USA. S určitými výhradami by se sem dal počítat i nucený odpočinek Jeana-Pierre Beltoise po již zmíněném incidentu v Buenos Aires 1971. Francouz tehdy dostal tříměsíční zákaz účasti v jakémkoli závodu. Povinně odpočíval třeba i Mika Häkkinen (po dvou kolizích nesměl startovat v GP Maďarska 1994) či Eddie Irvine (zavinil hromadnou kolizi v GP Brazílie 1994, dostal stop na jeden závod a po jeho odvolání mu FIA napařila další dva). Neuvádím tu ani podmínečná vyloučení, těch bylo víc než dost - největší vyfasoval po záměrné kolizi v Japonsku 1990 Ayrton Senna, který jel následující rok "v podmínce". Pokud se zaměříme na další minusová nej-, Michael ani neabsolvoval největší počet závodů bez jediného vítězství, ani nezaznamenal největší počet odpadnutí či největší počet marných pokusů o kvalifikaci. Zrovna tak mu nemůže patřit prvenství mezi piloty, kteří odjeli nejvíc GP, aniž by ani jednou bodovali. To by spíš mohl soutěžit o největší sumu negativních titulů, kterými ho jeho odpůrci poctili, ale obávám se, že tohle nebude bráno jako oficiální zápis do statistik.
pokračuje dál čtete
zdroj:formule1.cz

Michael SCHUMACHER - Odešel skutečný mistr (první část) fotogalerie

12. prosince 2006 v 17:26 | Pan BLB |  články

Fotogalerie

zdroj formule1.cz

Michael SCHUMACHER - Odešel skutečný mistr (první část) 3

12. prosince 2006 v 17:25 | Pan BLB |  články
pokračování
Určitě není od věci si všimnout i toho, jak Schumacher vycházel se svými kolegy. De Cesarise popsal jako milého chlapíka, kterému ale rychle spadla čelist, když ho po jeho dobromyslných radách porazil o půl sekundy. Piqueta nikdy příliš nehodnotil, Brazilec už tehdy byl vlastně za svým zenitem a navíc na odchodu z F1. Zato si pochvaloval rok s Martinem Brundlem. Zdravá rivalita a týmová spolupráce, i když dost možná nezatížená bojem o příčky nejvyšší. Je fakt, že i Brundle se nikdy o Schumacherovi nevyjadřoval s despektem nebo jako o nadřazené osobě. To s Patresem to byl docela jiný drink - když Ital zjistil, že místo dominantního postavení v týmu dostává od pořád ještě zelenáče Schumachera na frak, zatrpkl a nakonec se s formulí 1 rozloučil. V roce 1994 se vedle něj střídali Lehto a Verstappen, ale ani jednoho Schumacher nijak zvlášť nespecifikoval. Do noty si moc nepadli ani s Herbertem, i když jejich vztah byl velice korektní.
Čtyřleté působení vedle Eddie Irvinea bylo značně rozporuplné. Severoir byl jednoznačně tři roky v Michaelově stínu a když dostal v roce 1999 možnost z něj vystoupit, narostla mu křídla až příliš široká. V závěru Schumacherovy nucené pauzy výkonnost Ferrari poněkud padala dolů, ale Eddie místo snahy o týmovou práci uchopil do ruky karabáč a rozdával rány na všechny strany. Jenže Schumiho pomoc potřeboval a ten mu ji v Malajsii poskytl. Vyskytl se však názor, že už se zdaleka tak nesnažil v Japonsku, kde podle některých hlasů na Häkkinena měl a mohl ho zdolat. Jenže to by titul po dvaceti letech pro Ferrari nezískal on... ale opravdu to tak bylo? Opravdu by Schumacher, který měl i nadále v týmu zůstat, byl schopen připravit kvůli vlastnímu prospěchu o radost desítky bezejmenných strůjců týmového úspěchu? Dost lidí si myslí, že má povahu na to, aby to udělal. Já osobně ne.
Vztah s Barrichellem měl dvě fáze - první byla z Brazilcovy strany obdivná a dojatý Rubinho byl ochoten uznávat v Michaelovi téměř svého guru, protože v týmu, kde byl Němec jednoznačnou jedničkou, se poprvé v kariéře dočkal vítězství. Hned v dalším roce se sice z triumfu neradoval, ale pak tři roky po sobě nešel pod tři triumfy za sezónu. A tak se dostavila ona raráščí nemoc, která našeptává: co když jsi lepší? Co když jsi ty ta vyvolená jednička? Poslední dva roky už to ve stájovém vztahu Schumacher - Barrichello rozhodně neklapalo. Jisté je jen jedno - jak už jsem řekl, Irvine i Barrichello odcházeli z Ferrari pod Schumiho vládou s notně krabatým čelem a přesvědčeni, že pokud nejsou minimálně stejně dobří jako on, tak v následujících angažmá ukážou světu, jaké hřivny nechala italská stáj ležet ladem. Oba odešli do týmů, které byly finančně velice silné a kde byl skutečně schopný personál a technická skupina, ale oba (v Barrichellově případě zatím) už na nejvyšší stupínek nikdy nevyskočili. Že by to opravdu bylo tím, že jejich podíl na vývoji rudých ořů z Maranella byl podstatně menší? Odpovězte si sami.
Pokud vám v hodnocení chybí Felipe Massa, věřte, že to je schválně. Brazilec poprvé vstoupil do světa špičkových výsledků a musí si v něm zvyknout, zatím se pohyboval na oné platformě uctivého učedníka, který jako první pozdraví mistra a napjatě bude sledovat, co jeho kolega dělá, aby se něco přiučil.
Nemá smysl vypočítávat sumy, které Michael věnoval na charitu či pomoc v rámci různých akcí. Pochybuji, že je dává proto, aby si kompenzoval výčitky svědomí nebo zlepšoval morální profil. Zrovna tak neberu jako ukázku jeho necitlivosti fakt, že absolvoval GP San Marina 2003 prakticky bezprostředně po smrti své matky Elizabeth. Naopak si myslím, že jeho spontánní pláč na tiskovce po italské GP 2000, když mu byl připomenut Ayrton Senna, jen dokazuje, že Němec není jen "dutá hlava s olověnou nohou na plynu". Michaela Schumachera můžete totiž obdivovat jako nenávidět, ale pokud nejste jen slepými fanoušky F1, musíte uznat, že toho opravdu dokázal více než dost. Není samozřejmě úctyhodným šampionem typu Fangia, ani dravým mistrem ve stylu Clarka. Nikdy nebyl označován za gentlemana jako Stewart, nedostalo se mu přízviska computer jako Laudovi či profesor jako Prostovi. Nebyl ani nikdy místy nekriticky obdivovaný jako Senna či oblíbený jako Mansell. Dokázal však něco, co se bude v budoucnu jen velice těžko překonávat, porážet soupeře i statistiky. A možná právě proto spoustě lidí nesedí a názory na něj se budou různit. Formuli 1 rozhodně bude typ jezdce jako je on chybět. A spousta pilotů, kteří nenápadně dávali najevo, že už by mohl a měl vypadnout, si může oddechnout, ale zároveň postesknout - kdy se jim poštěstí, aby se na trati utkávali s legendou?
Říkalo se mu také Rote Baron, ale tento pseudonym se mi osobně nelíbí. Možná proto, že skutečný nositel tohoto jména, stíhací pilot v I. světové válce baron Manfred von Richthofen, sice vyhrál 80 vzdušných soubojů, ale našel svého přemožitele v kanadském pilotu Roy Brownovi, který s největší pravděpodobností ukončil 21. 4. 1918 jeho stíhací kariéru i život. Michael Schumacher své působení v pozemském "letounu" završil jednou z nejlepších stíhacích jízd a jeho kariéru nikdo neukončil, uzavřel ji on sám. Někdo může tvrdit, že po něm za pár měsíců neštěkne ani pes, já jsem přesvědčen, že do historie F1 se zapsal navždy a po všech stránkách.
P.S. Pokud vám chybí v tomto povídání výčet Schumacherových výsledků, můžete se těšit na druhou část, kterou byste si měli přečíst ještě do Vánoc.
zdroj formule1.cz

Michael SCHUMACHER - Odešel skutečný mistr (první část) 2

12. prosince 2006 v 17:25 | Pan BLB |  články
pokračování toho prvního článku
Na přetřes se dostal i duel s Frentzenem, kterého Michael tvrdě vytlačil po výjezdu z boxů mimo trať - to bylo v Kanadě 1998 a Frentzen tehdy prohlásil, že pokud kdy cítil k Schumacherovi nějakou úctu, právě se rozplynula. Schumi zase tvrdil, že šlo o běžný souboj na trati a že jen díky hysterii ze závěru loňského roku se to všechno zbytečně zdramatizovalo. V každém případě se ale k téhle situaci vrátil jeden britský kreslíř, když v závěrečném závodě v Japonsku Schumacher po zhasnutí motoru na startu marně doháněl z posledního místa čelo závodu, jmenovitě Häkkinena, s nímž bojoval o titul. Od něj ho dělil jeho stájový kolega Irvine, pak Frentzen, Hill a Villeneuve. V karikatuře byly všechny vozy seřazeny hezky za sebou a Schumacher ve své bublince prosí: "Hoši, pusťte mě dopředu, abych si to mohl rozdat s Mikou o titul." A jeho soupeři reagují: Villeneuve - Ani náhodou, vzpomeň si na Jerez 1997. Hill - Ani náhodou, vzpomeň si na Adelaide 1994. Frentzen - Ani náhodou, vzpomeň si na Melbourne 1998. Irvine - Kdykoliv, Michaeli, ale ono to nejde. Häkkinen - Díky kluci, teď už mám titul v kapse.
V dalších letech jsme viděli několik minimálně rozporuplných soubojů, ve kterých mohla být vina přiklepnuta jedné či druhé straně, ale zdálo se, jako by se tak nějak vystřílel prach. Spíš se neustále kritizoval jeho startovní rituál a křížení stop. Dokonce se objevil termín Schumiho vlnka. Nakolik bylo reptání odůvodněné si netroufám posuzovat, protože většinou se nelibé hlasy nesly ze zcela jiných řad než byli samotní piloti. A tak se na další velký skandál čekalo až do letošního přelomu jara a léta, kdy v posledním tréninkovém kole na GP Monaca Schumi zapíchl svůj Ferrari v zatáčce Rascasse a vytvořil tak na trati barikádu. Opět se spekulovalo, jestli šlo o úmysl a nejvíc se Němci kladlo za vinu, že se nepokusil ani vůz uklidit ke straně a bleskově ho opustil. Nevím, zda je rozumné sedět v autě a riskovat, že to do mě někdo zezadu napálí, ale budiž. Možná to zavánělo určitou spekulací, ale i tady máme adekvátní příklad z let minulých, kdy nejeden pilot v ulicích Monte Carla svědomitě brzdil za sebou jedoucí auta. Aniž bych Michaela chtěl omlouvat nebo naopak dokazovat, že jednoznačně chybil, jako bernou minci lze brát, že byl po tréninku potrestán a spravedlnosti bylo učiněno zadost. A dál to asi nemá smysl komentovat, protože jakákoli další věta by znova roztočila kolotoč debat a diskusí. Myslím si, že Michael nepatří mezi žádné svatoušky, ale rozhodně to není křivák, který si všechny úspěchy vybojoval podlými zbraněmi, jak jsem už také někde četl. S tím by na takové platformě, jakou je F1, dlouho neobstál. Dá se říci, že od Jerezu 1997 ho část fanoušků F1 považovala za podrazáka a jeho jakékoli další plusy nebo jasné a nezvratitelné úspěchy hodnotila přezíravě. Přitom Schumacher se nikdy nechoval jako nadčlověk - naopak i on chyboval a rozhodně jeho některé karamboly byly neoddiskutovatelně jen jeho úletem. Je ale potřeba si uvědomit jednu věc a vůbec to nemá znamenat, že by mu měl kdokoli dělat advokáta. Pokud bychom vzali jeho prohřešky jeden po druhém, vždy se v historii najde případ minimálně adekvátní. Kolik najdeme v popisech jednotlivých závodů kolizí, které se dají kvalifikovat jako úmyslné, nerespektování žlutých vlajek, blokování vedoucích pozic a hájení nejlepšího tréninkového času všemi způsoby. Je pravdou, že pokud Schumachera pranýřujeme za jeho dva největší prohřešky, plným právem si to zaslouží. Ale určitě žádný jiný jezdec není několikrát ročně za zhruba deset let staré hříchy neustále propírán. Protože Michael je skutečně člověk a i přes své neuvěřitelné úspěchy a výsledky v F1 nebyl vždycky jen nahoře.
I on se čas od času ocital mimo trať a ne vždycky to byly jen nenápadné výlety kousek za vymezenou dráhu. Poprvé výrazněji se takhle vystěhoval do štěrku v Maďarsku 1992, kde mu ovšem ulétl spoiler, uvolněný po dřívější kolizi s Martinem Brundlem. Michael měl štěstí, že neovladatelný benetton se roztočil do hodin a neletěl přímo, jako o sedm let později. Takhle to byl jen vůz na odpis a nepříjemná zkušenost. Další "schrecksekunde" čekala Michaela v již zmiňované GP Austrálie 1994, kdy v tréninku nezvládl svůj vůz a oholil ho o celou levou stranu. Ovšem jasnou chybu si odbyl Schumi o rok později, kdy v Imole chytil na navlhlé trati hodiny a skončil v bariéře. Po téhle nehodě si na něm tisk patřičně smlsnul, protože Schumi byl všeobecně považován za "regenmeistera", pilota, jenž je v deštivých příkrovech jako doma. První Ferrari vážně rozbil v Belgii 1996, kdy to chvíli vypadalo, že se z kokpitu jen tak nevyškrábe. Tamtéž o dva roky později zase jednou málem došlo na pěsti, když v lijáku o kolo zpět jedoucí Coulthard připravil Schumiho o pravé přední kolo. Byl to další střet, kolem kterého se vedlo velké množství debat a opět se vina převalovala z jednoho pilota na druhého. Argumentovalo se tím, že Coulthard mohl takhle vydláždit svému týmovému kolegovi Häkkinenovi cestičku k titulu (je pravda, že body z Belgie Michaelovi zatraceně chyběly), jako protiargument se uvádělo, že to byl Schumacher, kdo pozdě zaregistroval Davidův vůz a narazil do něj. Zkoumaly se záznamy telemetrie, argumentovalo, dokazovalo a vysvětlovalo, ale nic to nezměnilo na věci, že Schumacher s uraženým kolem doplul do boxů a tam se jako bůh pomsty vyřítil z kokpitu. Cíl byl jasný, depo McLarenu, kde ho ale k Davidovi pro jistotu nepustili.
Pak už přišla masivně medializovaná causa Stowe Corner, Grand Prix Velké Británie 1999 a téměř čtyřměsíční zdravotní pauza. Na rozdíl od mnoha pilotů byla jeho zlomená noha jediným zraněním v patnáctileté kariéře. Vzpomeňme i na další nehody, třeba školáckou chybu v Kanadě 1999, kdy se on, Villeneuve a Hill rozplácli na zdi po posledni šikaně před cílem (proto se jí také začalo říkat Zeď mistrů), na Brazílii 2003, kde Schumi chyboval navíc na deštivé trati, která byla vždy považována za jeho výhodu a také letošní Austrálii a nepochopitelné zaváhání při vjezdu na cílovou rovinku. Nelze ale ani nevzpomenout na to, že to nebylo vždycky jen o Schumacherovi, který někoho z trati vyprovodil. Vzpomínáte? V Rakousku 2000 ho hned v první zatáčce torpédoval Ricardo Zonta, v Německu 2001 mu doslova "skočil za krk" Luciano Burti, loni v Belgii ho zlikvidoval Takuma Sato, v paměti je i kolize s Montoyou v Malajsii 2002 a jejich souboj na ostří nože o dva roky později v Imole. Prostě Schumacher je závodník, který není automatem spolehlivě kroužícím jedno kolo za druhým a matematicky přesnou jízdou ohromujícím davy a soupeře. I on vytvořil bezpočet výletů z trati, hodin, smyků, přeřazení, odchýlení se od ideální stopy, a také prohrál i několik soubojů kolo na kolo. Nebo naopak svého soupeře před sebou nedokázal zdolat.
Co je rozhodně jev poměrně málo viděný, to je Schumacherova věrnost. Nehodlám teď detailně rozebírat jeho soukromí (on si bulvár dostatečně smlsl vlastně na jediném soustu, které mu Michael poskytl, totiž že svou nynější manželku Corinnu odloudil Frentzenovi), ale fakt, že za oněch necelých 15 sezón vystřídal pouze tři značky a to u Jordanu jel jeden jediný závod. Šuškalo se, že po jeho úspěšném debutu ve Spa se jeho jméno dostalo na přetřes u Williamsu, ale v sousedství jmen jako Mansell a Patrese se asi Frank Williams nechal ukolébat silnou dvojicí a Schumi mu protekl mezi prsty. V průběhu sezóny 1994 se spekulovalo o námluvách s McLarenem, ale ty později obě strany vyvrátily. Navíc by to pro Schumachera znamenalo vyvázat se ze smlouvy, která mu s Benettonem končila právě po sezóně 1995. A tak vlastně jediný legální přestup dotáhl do konce Schumacher 8. 6. 1995 v monackém hotelu Paris, kde po šestihodinové debatě s Jeanem Todtem za přítomnosti Willy Webbera podepsal tříletou smlouvu s Ferrari s opcí na rok 2000. Po jejím uplynutí už dostal docela jinou nabídku...
zdroj formule1.cz
čtete dál!

Michael SCHUMACHER- Odešel skutečný mistr (první část)

12. prosince 2006 v 17:19 | Pan BLB |  články

Michael SCHUMACHER - Odešel skutečný mistr (první část)

Schumachera lze podle většiny odborníků jen obdivovat nebo nenávidět. Podle mě je asi nejdůležitější ho pochopit.
Michael Schumacher - muž proklínaný stejně jako obdivovaný, odsuzovaný stejně jako velebený do nebes. Pilot, který přepisoval rekordní tabulky F1 a vyvolával nekonečné debaty o tom, zda jeho styl tuto motoristickou kategorii nepoškozuje. Nelze říci, že položil hranice, které jsou nezdolatelné, ale určitě vymezil takové mety, které se jeho nástupcům budou jen těžko překonávat.
Michael Schumacher strávil ve formuli 1 necelých 15 let, ale troufám si odhadnout, že jeho osoba bude předmětem dohadů a názorových třenic ještě minimálně další desetiletí. Když jsem pročítal dlouhé řady debatních příspěvků a názorů, vykrystalizoval mi z toho jeden poznatek - Schumiho lidé buď nenávidí nebo obdivují. Ve chvíli, kdy by ho někdo jen uznával, už mu jeden nebo druhý tábor nedal pokoj. Odpůrci argumentují zvěrstvy, které "ten nechutnej Němčour na trati prováděl" (a to volím jeden z mírnějších titulů, kterých se Schumacherovi z řad jeho kritiků dostalo), příznivci vyzdvihují jeho úspěchy a rozhodně hodně těžko zpochybnitelných sedm titulů. A čím dál víc se nabízí otázka - kde je tedy pravda? Je Michael Schumacher jen bezohledný pirát tratí, který si všechno, čeho dosáhl, vyboxoval na svých soupeřích, nebo opravdový fenomén volantu?
Pokud se podíváme do učednických let Schumachera I., s překvapením zjistíme, že byl velice dobrý, ale rozhodně ne ono zázračné dítě, před kterým každý manažer padne na zadek a bombarduje jeho rodiče se žádostí o smlouvu. S určitou nadsázkou se dá říci, že nebýt Willi Webbera, kterého Schumacher okouzlil v Salzburku 1988 v kategorii F 1600, když během jediného kola prolétl ze sedmé řady do vedení, možná jsme měli v análech F1 pár jiných jmen v kolonce Mistr světa. Webber nejenže nastartoval Michaelovu kariéru v F3, ale také investoval do Michaelova závodění přes milion marek, protože Schumacherova rodina nebyla s to pokrýt potřebné náklady. I to vysvětluje, že spolu uzavřeli poměrně nezvykle dlouhý kontrakt, na celých deset let. Zbytek ale musel dokázat Michael za volantem, jinak by si ho určitě nevšiml Jochen Neerpasch. Díky němu si mohl změřit s Frentzenem (který už ho v roce 1983 potřel, i když zatím jen na poli motokárovém) a Wendlingerem síly v juniorském týmu Mercedesů, ale myslím, že daleko důležitější pro něj byl kontakt s bývalým pilotem F1 Jochenem Massem. Nejen proto, že jeho krajan mu dokázal v mnoha věcech poradit, a jak sám Michael přiznal, než by na ně přišel sám, byl by asi často v nemocnici. Podstatnější bylo, že si Michael uvědomil, že když se má prosadit, nesmí udělat stejnou chybu jako Mass. Toho totiž většina jeho formulových kolegů hodnotila jako přátelského, milého a slušného pilota, ale také příliš měkkého na to, aby se dokázal vyšvihnout do absolutní špičky F1. Je pravda, že Mass tři roky jezdil v mistrovském McLarenu, ale vytěžil z toho jediné vítězství a to ještě v předčasně ukončené GP Španělska 1975. Je sice také fakt, že byl na postu týmové dvojky, ale chyběl mu onen dravý instinkt. "Jochena jsem samozřejmě uznával, v té době jsem vůbec nespřádal žádné plány o F1, takže on jako vítěz jedné Grand Prix byl pro mě pan Někdo. Jenže pak mě začala dráždit ta jeho strašná opatrnost a asi jsem pochopil, že takhle se nikam nedostanu," vzpomíná Schumi na svá učednická léta pod Massovým dohledem. A osobně bych se vůbec nedivil, kdyby si z nich odnesl jeden zásadní poznatek, který v dalších letech bude hodně široce rozebírán.
V historii F1 najdeme hodně velké množství pilotů, kteří se do této kategorie dostali díky penězům. A z nich tam jen hodně malé procento něco dokázalo. Schumacher byl případem, který bychom nazvali nejen "ve správnou chvíli na správném místě", ale ještě s dodatkem "štěstí jednoho roste ze smůly druhého". Je pravda, že Webber si v roce 1991 oťukával terén, ale Schumacher sám se do F1 příliš nehrnul. Když mu jeho manažer oznámil, že existuje jistý zájem ze strany Arrowsu, nepřikládal tomu zvlášť velký význam, ale nakonec se dohodl termín schůzky s Jackie Oliverem. Vzápětí se však začaly řítit události jako expres bez strojvůdce. V Británii měl Bertrand Gachot incident s londýnským taxikářem a použití plynové pistole pro něj znamenalo pobyt ve vězení. Eddie Jordan tak nutně potřeboval někoho na záskok pro belgickou Grand Prix a protože už se Schumacherem a Webberem vedl debaty o možném testování a dokonce nabídl předběžnou smlouvu, jen upřesnil termín testovacích kol v Silverstone. Dokonce byla uzavřena smlouva o smlouvě budoucí, ve které se tým zavázal poskytnout Schumacherovi patřičný prostor pro jeho sponzory. Michael usedl do zeleného jordanu a během několika kol kroužil časy prakticky shodné s těmi, které stanovil Andrea de Cesaris. Jenže zatímco Ital právě "kroutil" svou jedenáctou sezónu v F1, Schumacher seděl v kokpitu poprvé. Jordan neváhal ani vteřinu a Michael už za Oliverem vážit cestu nemusel.
Jak dopadl debut ve Spa, které mělo v budoucnu přinést Michaelovi hodně radosti, ale také několik hodně nepříjemných chvil, všichni dobře vědí. Porazil v tréninku svého zkušenějšího kolegu o pět míst, ale na trati setrval pouhý kilometr. Daleko zajímavější byla bitva, která se začala rozvíjet kolem jeho osoby. Manažeři F1 většinou mají čich na talenty a kromě Jordana zavětřil i Tom Walkinshaw u Benettonu. Zdálo se však, že přišel s křížkem po funuse, protože Schumi měl už podepsaný předběžný kontrakt. Jenže jen na první pohled, když se totiž začaly konkretizovat sponzorské otázky, Webber a Schumacher najednou zjistili, že nabídka britské stáje se neslučuje s tou původní. Tolik jedna verze, kterou Jordan později zpochybňoval a žádal dokonce soudní vyřešení pře. Nabízí se i druhá varianta, že Webber při výběru mezi Jordanem a Benettonem volil prostě to lepší - a to byl rozhodně Benetton. Ať tak nebo tak, už na horké italské půdě seděl Schumi v benettonu a uvedl se jaksepatří - v tréninku i závodě zdolal trojnásobného mistra světa Piqueta, takto svého kolegu, a na své zatím čisté konto si připsal první body.
Najde se dost lidí, kteří říkají, že není umění v dobrých vozech sklízet jeden úspěch za druhým. Lze si ovšem položit otázku - Benetton v roce 1991 dosáhl jen na tři pódiová umístění, a to vítězná GP Kanady byla shodou obrovských náhod. Už rok na to se Schumacher dostal "na bednu" osmkrát a jeho kolega Brundle pětkrát! Lze to třeba vysvětlit, že se náhodou povedlo postavit auto, které Schumacherovi sedlo, ale v roce 1993 tenhle výkon Schumi zopakoval (1 - 5 - 3) a to už na náhodu svést nelze. Zvláště když po jeho boku jezdil velezkušený Patrese a vedle Schumachera doslova zhasl! Prostě nebylo možné přehlédnout, že Schumacher je pro tým přínosem a díky jeho poznatkům se Benetton vyšvihl mezi vážné kandidáty na zisk Poháru konstruktérů. Samozřejmě i v tomto období zazněly hlasy, že to nebylo nic výjimečného, když se vůz ušil na míru právě Schumacherovi. Proč ne, ale někdo musel pro stavbu vozu poskytnout podklady. Najezdit spoustu testovacích kilometrů a vychytat dětské nemoci, které každou takovou konstrukci provázejí. A tohle za Schumachera nikdo neudělal.
Obdobná byla situace i u Ferrari. Když po jeho příchodu k týmu zazněla dnes tolikrát citovaná věta: "Čeká nás hodně práce, než bude auto konkurenceschopné," jen málokdo tušil, že po pěti letech, ve kterých zchromlý koník jen dvakrát proběhl vítězně cílem, zase budou maranellští vyhrávat. Další trn v oku Michaelových odpůrců představovalo přetahování lidí - po jeho ročním působení u Ferrari se v italském týmu objevili Brawn a Byrne. Narůstaly hlasy, které tvrdily, že s takovými lidmi se to pak vyhrává. Jak už víte, rád přirovnávám k některým sportům - a je zvláštní, že se vůbec nenadává na to, když si fotbalové velkokluby stahují do svých řad největší hvězdy, průmyslové koncerny nejbystřejší mozky a do vedoucích politických stran směřují lidé, kteří dříve skandovali volební hesla za docela jiné subjekty. Jsme ve věku tržního mechanismu a svobodného rozhodování - kdyby Brawn a Byrne nechtěli k Ferrari jít, Schumacher sám by s tím nic neudělal, podobně jako v případě jeho závodního inženýra u Benettonu Pata Symmondse. Ten u Benettonu povýšil, a tak hozené lano odmítl. Zrovna tak se přemílalo donekonečna to, že Michael má u Ferrari nesrovnatelně lepší podmínky než kdokoli jiný kdekoli jinde. Dovolím si jedno srovnání - za 28 let (1950 - 1978) vyhrálo 20 pilotů na vozech Ferrari 73 Grand Prix. Michael Schumacher zvítězil v rudém voze během 11 let v 72 závodech. Myslím, že jen chudý duchem by si takového pilota nechtěl vyvažovat zlatem.
Schumacherovy výsledky jsou také zpochybňovány tím, že bezostyšně využíval služeb týmových dvojek, které tím vlastně degradoval do podřadné role. Po jeho boku jezdilo celkem sedm pilotů - Piquet, Brundle, Patrese, Verstappen, Lehto, Irvine, Barrichello a Massa. Hodnotit vztah k Piquetovi je přinejmenším problematické, protože spolu jeli jen pět závodů. Je ale také fakt, že ve většině z nich překvapivě trojnásobný mistr světa tahal za kratší konec. Martin Brundle na něj rozhodně jezdit nemusel, protože v té době jel Schumi svou první kompletní sezónu, a dle výsledků byl vždy o krůček před Britem. O Patresem už byla řeč: matador, který strávil v F1 16 sezón vypadal najednou vedle Michaela jak nováček. Ač to Riccardo nikdy otevřeně nepřiznal, vedení týmu bylo srovnáním s Němcovými výsledky tak konsternováno, že s ním neprodloužilo smlouvu. V Michaelově první mistrovské sezóně se Lehto potýkal s následky zranění a Verstappen mu coby nováček cestičku ani umetat nemohl, určitě ne tak, jako Hillovi Coulthard. O rok později sice Herbert vyhrál dva závody, ale v obou případech poté, co Schumacher kolidoval s Hillem. A jeho tři partneři u Ferrari? Byl by nesmysl říkat, že neexistoval jediný závod, kdy by Irvine, Barrichello či Massa Schumacherovi nepomohli, ale určitě také nelze přehlédnout fakt, že minimálně Brit a Brazilec tvrdili, že jsou schopní Schumachera porážet. Jenže ani jeden nejenže nikdy nevyhrál žádný závod předtím, než přišli k Ferrari, ale ani po svém odchodu z italského týmu. A nelze to svádět jen a jen na nedostatek peněz, takový Jaguar rozhodně nepatřil mezi stáje, které někdy musely zápasit s rozpočtem a totéž platí pro Hondu. Pokud pak ani jeden nedokázal prodat své schopnosti v týmu, který rozhodně měl slušný technický potenciál, nebylo to asi jen a jenom o materiálu.
Může to teď vypadat jako stavění olbřímího pomníku muži, který zdolal hodně velkou část rekordů v F1. Muži, který se nestyděl za emoce a dokázal zůstat hravý i jako multimilionář. Pro někoho je to samozřejmě jen póza, ale znám dost celebrit, které neudělaly zdaleka tolik, co on. Jenže Michael je člověk a to člověk stejně tak lidský, jako většina lidí kolem něho. Dělá chyby a mnohdy je to na hraně fair play, ale protože má trvalé úspěchy, neprocházejí mu tak lehce. Podíváme-li se do historických análů, tak to, co vyváděl on, už tu několikrát bylo. Kolize, u nichž se dalo těžko dokazovat, zda byly úmyslné či ne, zda byly v zápalu boje či chladně promyšlené. Andrea de Cesaris měl za první dva roky v F1 28 nehod a zůstaly po něm na dvě desítky vraků. Z přísného hlediska už by si prostě s touhle pověstí nemohl na trati ani škrtnout. René Arnoux byl pověstný tím, že několikrát zlikvidoval coby pilot předjížděný o kolo své soupeře. Totéž se říkalo o Warwickovi. Mansell v Portugalsku 1989 po potrestání černou vlajkou sestřelil z trati Sennu, sám Brazilec vyprovodil svou agresivní jízdou mimo dráhu nejednoho soupeře. Proč tedy oni nejsou zdaleka tak pronásledovaní? Protože nevyhráli sedm titulů, přes devadesát závodů - a v Sennově případě jeho neposkvrněnost umocnila jeho smrt. Schumacher ale advokáta nepotřebuje. Přesně zapadá do drsného světa tvrdých mužů, kteří si své místo dokázali vydobýt a udržet. Mohl bych tu zase připomínat případy sportovců, kteří se zachovali nečestně nebo proti pravidlům, ať to byl Maradona, Zidane, Marion Jones, Floyd Landis, či Marty McSorley.
Schumacher rozhodně není andělem. Už v roce 1991 se mu podařilo v seriálu sportovních prototypů v tréninku na Nürburgringu nevybíravým šťouchancem zabránit ve zlepšení času Dereku Warwickovi na jaguaru. Vina byla jasná, členové britské stáje byli přesvědčeni o jasném úmyslu a přestože se Michael pokusil ukrýt v mobilhomu Mercedesu, trestné komando "velké kočky" v čele s Warwickem (a s jistým Rossem Brawnem mezi jeho členy) ho vyvleklo ven a v tu chvíli se mluvilo hodně hlasitě. Doslova lynčem to zavánělo, když Němec připustil, že jednal úmyslně, ale Warwick si nejspíš uvědomil, že on sám způsobil podobný karambol v roce 1983 a navíc v závodě, kdy v Monacu sejmul Surera. Zatroubil proto na smírčí roh a navrhl, že se na věc zapomene, pokud se provinilec omluví. Jenže to Michael kategoricky odmítl. V tu chvíli Warwick vypěnil a počastoval Schumachera sbírkou výrazů, které snad nepoužívali ani námořníci. To už se vzpamatovali lidé od Mercedesu a odtáhli Schumachera do bezpečí. "Michael může děkovat své šťastné hvězdě, že u toho nebyl Walkinshaw," komentoval později příhodu Warwick s dodatkem, že tehdejší šéf týmu Jaguar by způsobil pirátovi daleko větší problémy. Pikantní je, že v té době jednal Eddie Jordan s Webberem o smlouvě pro F1 - a nikdo netušil, že to bude právě Walkinshaw, kdo přetáhne Michaela od Jordanu k Benettonu. Od této chvíle však Britové nemohli přijít Schumimu na jméno, a jak poznáme později, ještě se to prohloubilo.
Přenesme se do Francie 1992. Tam si Schumacher dokonce dovolil vyšlápnout na hvězdu hvězd Ayrtona Sennu. Před zatáčkou Adelaide způsobně neustoupil a Brazilce poslal z trati. Když byl později závod přerušen, Senna si na Michaela v depu počkal a pustil se do něj, že takhle tedy jezdit nesmí a tohle jemu dělat nebude. Jenže Michael stejným tónem odvětil, že na trati jsou si rovni a jestli se do té doby setkával Senna s piloty, kteří před ním zalezli pod stůl, on to rozhodně nebude. Hrozící konflikt zažehnali jednak mechanici Benettonu a jednak fakt, že se blížil opakovaný start. Po něm ale Schumi na stejném místě ve snaze se prodrat z posledního místa dopředu torpédoval Modenu a závod pro oba skončil. Do kontroverzního deníčku přibyl další zápis.
Co ale asi vyvolalo první várku zlé krve byla kolize s Damonem Hillem v Adelaide 1994. Co se na trati stalo není třeba detailně rozvádět - Schumacher po potížích narazil do zdi a při nájezdu na Brabhamovu rovinku zabouchl dotírajícímu Britovi dveře. Zatímco Michael odpadl okamžitě, Damon se s nalomeným závěsem doploužil do depa a teprve tam vzdal. Tolik fakta - ihned po závodě se rozvinula debata, zda šlo o úmysl či ne. Proti Hillovi mluvil vlastně jen jediný faktor: v zatáčce byl půl vozu za Schumacherem a zbytečně spěchal, kdyby zachoval tradičně chladnou britskou hlavu, mohl počkat na Brabhamovu rovinku a tam by se žádný incident stát nemohl. Michael to měl horší - manažer Benettonu Flavio Briatore mu těsně před incidentem poslal do sluchátek vzkaz: "Damon se blíží, sundej ho!" To se potom těžko dokazuje, že neposlechl. Je pravda, že si zatáčku bránil na samé hranici únosnosti, takže mohlo jít o úmysl. Dovolím si teď trochu zaspekulovat a nabídnout ještě jedno vysvětlení - ale v žádném případě obhajobu. Berme to tak, že Schumacher měl na dosah titul. V historii F1 najdeme plno případů, kdy se stalo, že nějaký pilot sahal po pomyslné koruně automobilového krále a okolnosti byli proti. Proto se mistrem světa nikdy nestal Moss, von Trips, Ickx, Peterson, Regazzoni, Reutemann či Irvine. Je docela možné, že Michaelovi v tu chvíli prolétlo hlavou to, že už v budoucnu šanci na repete mít nebude. A dost možná, že totéž prolétlo hlavou i Hillovi. Nikde není dáno, že tým úspěšný v jednom roce bude hrát prim i v tom následujícím. Třeba to byl důvod, proč Hill nedočkavě do zatáčky vlétl a Michael ji bez lítosti zabarikádoval. Takže lze připustit, že šlo o úmysl, asi o takový úmysl, jako když poslední obránce nemilosrdně skopne unikajícího útočníka za cenu červené karty. Problém byl v tom, že za Adelaide 1994 Michael žádnou kartu nedostal, což rozběsnilo zejména Brity. U nich měl Schumi vroubek už z léta, kdy nerespektoval v jejich Grand Prix černou vlajku a nezajel včas do depa k penalizaci stop & go. Svým způsobem jim to mohlo být jedno, protože vyhrál Hill a Němec byl nakonec diskvalifikován, navíc jednal na přímý pokyn Briatoreho, který mu nařídil na trati setrvat. Pro ně už byl ale "unfair man" a každá další rozporuplná příhoda jeho nepopulární image jen zvyšovala.
Zajímavé je, že obrácená situace byla rychle smetena se stolu. V GP Velké Británie a Itálie 1995 ho v obou případech doslova odpálil Damon Hill. Na domácí půdě v tom byla evidentní nedočkavost, v Itálii chyba kalkulace. Hlavně v druhém případě byl Schumacher patřičně rozladěný a neváhal Hillovi pár ostrých slov říci. Opět to byla voda na mlýn Britů, kteří komentovali jeho výstup ve stylu: "Sám má máslo na hlavě a troufá si kritizovat!"
Tím se ale ještě účet střetů Schumacher vs. Hill neuzavřel. Další dějství se posunulo do roku 1997, kdy si Schumi opět připisoval ne zrovna příjemné zářezy na pažbu. V Rakousku, kde mimochodem dostal 10" stop & go za nerespektování žlutých vlajek, zaútočil v samém závěru závodu na Hilla. Brit mu raději poněkud uhnul, aby nedošlo ke vzájemné kolizi, a tím přišel o jeden bod. A to už se hodně přetřásala událost z GP Maďarska, kde se plno lidí dívalo kriticky na jeho souboj s Fisichellou. Ital Schumachera obvinil, že mu zkřížil trať a navíc byl o hodně pomalejší, ale případ se tehdy vůbec neřešil.
čtete dál !

Schumi: Nejvíc lituju Jerezu 1997

9. prosince 2006 v 19:39 | Pan BLB
Schumi: Nejvíc lituju Jerezu 1997
Dlouho odpověď na tu otázku odkládal s tím, že si nechce loučení s formulí 1 kazit. Teď už se Michael Schumacher ale svěřil, čeho nejvíc ze své kariéry lituje. Čeho? Sestřelení Villeneuva v Jerezu 1997. Schumacher si chtěl manévrem za hranicí pravidel zajistit třetí titul mistra světa, místo toho ale byl z celého ročníku vyloučen.
"Kdyby byl nějaký moment v kariéře, který bych mohl vzít zpátky, byl by to tento," prohlásil Němec.
zdroj:Formule1.cz

O Ferrari

9. prosince 2006 v 19:36 | Pan BLB |  Ferrari
Ferrari


Scuderia Ferrari Marlboro

Oficiální webové stránky:
www.ferrari.it
Založeno:1929, Modena
První GP:1950, GP Monaka
První vítězství v GP:1951, GP Velké Británie
Počet startů:723
Počet vítězství:183
Pole position:179
Nejrychlejší kola:184
Bodový zisk:4348.27
Pódium:562
První řada:412
Kol v závodě:82.470
Kilometrů v závodě:426.073
Počet závodů v čele:330
Počet kol v čele:11.457
Kilometrů v čele:60.019
Pohár konstruktérů - nejlepší umístění:14x vítězství (1961, 1964, 1975, 1976, 1977, 1979, 1982, 1983, 1999, 2000, 2001, 2002, 2003, 2004)
Pohár jezdců - nejlepší umístění:14x vítězství (1952, 1953, 1956, 1958, 1961, 1964, 1975, 1977, 1979, 2000, 2001, 2002, 2003, 2004)
Šasi:248 F1, uhlíkový polyamid
Převodovka:poloautomatická, sedmistupňová
Zavěšení:Sachs
Brzdy:Brembo, uhlíkové
Hmotnost:605 kg
Motor:Ferrari V8 - 90°, 2400 ccm
Blok motoru / hlava válců / kliková hřídelhliník / hliník / ocel
Ráfky:BBS, 13"
Pneumatiky:Bridgestone
Šéf týmu:Jean Todt
Technický ředitel:Ross Brawn
Šéfkonstruktér:Nicholas Tombazis
Vedoucí konstrukce a vývoje:Aldo Costa
Aerodynamika:John Illey
Motor:Paolo Martinelli
Pilot:Michael Schumacher
Felipe Massa
Testovací pilot:Luca Badoer
Marc Gené
Zajímavost:Ferrari změnilo po 6 letech způsob označení svého vozu
Adresa týmu:Scuderia Ferrari Marlboro
Via Ascari 55-57
I-41053 Maranello
Italy
Výsledky před sezonou 2006.
zdroj:formule1.cz


Schumacher se vrátil k závodění - na motokáře

5. prosince 2006 v 18:28 | Pan BLB |  články
Schumacher se vrátil k závodění - na motokáře
Michael Schumacher dlouho v závodnickém důchodu nevydržel. Na dráhu se ovšem vrátil jen pro zábavu v motokárovém závodě na vlastní dráze v Kerpenu. Jeho tým ovšem propadl, když ve čtyřiadvacetihodinovém závodě projel cílem až na dvanáctém místě. Společně se sedminásobným šampionem F1 jel v týmu i jeho přítel z dětství Peter Kaiser nebo testovací pilot Ferrari Luca Badoer.
"Možná jsme nebyli nejrychlejší, ale zase jsme se ze všech nejvíc pobavili," prohlásil Schumacher po závodě, do něhož nastoupilo na 280 jezdců rozdělených do 18 týmů.
zdroj:formule1.cz

Anketa 2

4. prosince 2006 v 14:35 | Pan BLB |  anketa
a jako vždy anketa..........................