Michael SCHUMACHER - Odešel skutečný mistr (první část) 2

12. prosince 2006 v 17:25 | Pan BLB |  články
pokračování toho prvního článku
Na přetřes se dostal i duel s Frentzenem, kterého Michael tvrdě vytlačil po výjezdu z boxů mimo trať - to bylo v Kanadě 1998 a Frentzen tehdy prohlásil, že pokud kdy cítil k Schumacherovi nějakou úctu, právě se rozplynula. Schumi zase tvrdil, že šlo o běžný souboj na trati a že jen díky hysterii ze závěru loňského roku se to všechno zbytečně zdramatizovalo. V každém případě se ale k téhle situaci vrátil jeden britský kreslíř, když v závěrečném závodě v Japonsku Schumacher po zhasnutí motoru na startu marně doháněl z posledního místa čelo závodu, jmenovitě Häkkinena, s nímž bojoval o titul. Od něj ho dělil jeho stájový kolega Irvine, pak Frentzen, Hill a Villeneuve. V karikatuře byly všechny vozy seřazeny hezky za sebou a Schumacher ve své bublince prosí: "Hoši, pusťte mě dopředu, abych si to mohl rozdat s Mikou o titul." A jeho soupeři reagují: Villeneuve - Ani náhodou, vzpomeň si na Jerez 1997. Hill - Ani náhodou, vzpomeň si na Adelaide 1994. Frentzen - Ani náhodou, vzpomeň si na Melbourne 1998. Irvine - Kdykoliv, Michaeli, ale ono to nejde. Häkkinen - Díky kluci, teď už mám titul v kapse.
V dalších letech jsme viděli několik minimálně rozporuplných soubojů, ve kterých mohla být vina přiklepnuta jedné či druhé straně, ale zdálo se, jako by se tak nějak vystřílel prach. Spíš se neustále kritizoval jeho startovní rituál a křížení stop. Dokonce se objevil termín Schumiho vlnka. Nakolik bylo reptání odůvodněné si netroufám posuzovat, protože většinou se nelibé hlasy nesly ze zcela jiných řad než byli samotní piloti. A tak se na další velký skandál čekalo až do letošního přelomu jara a léta, kdy v posledním tréninkovém kole na GP Monaca Schumi zapíchl svůj Ferrari v zatáčce Rascasse a vytvořil tak na trati barikádu. Opět se spekulovalo, jestli šlo o úmysl a nejvíc se Němci kladlo za vinu, že se nepokusil ani vůz uklidit ke straně a bleskově ho opustil. Nevím, zda je rozumné sedět v autě a riskovat, že to do mě někdo zezadu napálí, ale budiž. Možná to zavánělo určitou spekulací, ale i tady máme adekvátní příklad z let minulých, kdy nejeden pilot v ulicích Monte Carla svědomitě brzdil za sebou jedoucí auta. Aniž bych Michaela chtěl omlouvat nebo naopak dokazovat, že jednoznačně chybil, jako bernou minci lze brát, že byl po tréninku potrestán a spravedlnosti bylo učiněno zadost. A dál to asi nemá smysl komentovat, protože jakákoli další věta by znova roztočila kolotoč debat a diskusí. Myslím si, že Michael nepatří mezi žádné svatoušky, ale rozhodně to není křivák, který si všechny úspěchy vybojoval podlými zbraněmi, jak jsem už také někde četl. S tím by na takové platformě, jakou je F1, dlouho neobstál. Dá se říci, že od Jerezu 1997 ho část fanoušků F1 považovala za podrazáka a jeho jakékoli další plusy nebo jasné a nezvratitelné úspěchy hodnotila přezíravě. Přitom Schumacher se nikdy nechoval jako nadčlověk - naopak i on chyboval a rozhodně jeho některé karamboly byly neoddiskutovatelně jen jeho úletem. Je ale potřeba si uvědomit jednu věc a vůbec to nemá znamenat, že by mu měl kdokoli dělat advokáta. Pokud bychom vzali jeho prohřešky jeden po druhém, vždy se v historii najde případ minimálně adekvátní. Kolik najdeme v popisech jednotlivých závodů kolizí, které se dají kvalifikovat jako úmyslné, nerespektování žlutých vlajek, blokování vedoucích pozic a hájení nejlepšího tréninkového času všemi způsoby. Je pravdou, že pokud Schumachera pranýřujeme za jeho dva největší prohřešky, plným právem si to zaslouží. Ale určitě žádný jiný jezdec není několikrát ročně za zhruba deset let staré hříchy neustále propírán. Protože Michael je skutečně člověk a i přes své neuvěřitelné úspěchy a výsledky v F1 nebyl vždycky jen nahoře.
I on se čas od času ocital mimo trať a ne vždycky to byly jen nenápadné výlety kousek za vymezenou dráhu. Poprvé výrazněji se takhle vystěhoval do štěrku v Maďarsku 1992, kde mu ovšem ulétl spoiler, uvolněný po dřívější kolizi s Martinem Brundlem. Michael měl štěstí, že neovladatelný benetton se roztočil do hodin a neletěl přímo, jako o sedm let později. Takhle to byl jen vůz na odpis a nepříjemná zkušenost. Další "schrecksekunde" čekala Michaela v již zmiňované GP Austrálie 1994, kdy v tréninku nezvládl svůj vůz a oholil ho o celou levou stranu. Ovšem jasnou chybu si odbyl Schumi o rok později, kdy v Imole chytil na navlhlé trati hodiny a skončil v bariéře. Po téhle nehodě si na něm tisk patřičně smlsnul, protože Schumi byl všeobecně považován za "regenmeistera", pilota, jenž je v deštivých příkrovech jako doma. První Ferrari vážně rozbil v Belgii 1996, kdy to chvíli vypadalo, že se z kokpitu jen tak nevyškrábe. Tamtéž o dva roky později zase jednou málem došlo na pěsti, když v lijáku o kolo zpět jedoucí Coulthard připravil Schumiho o pravé přední kolo. Byl to další střet, kolem kterého se vedlo velké množství debat a opět se vina převalovala z jednoho pilota na druhého. Argumentovalo se tím, že Coulthard mohl takhle vydláždit svému týmovému kolegovi Häkkinenovi cestičku k titulu (je pravda, že body z Belgie Michaelovi zatraceně chyběly), jako protiargument se uvádělo, že to byl Schumacher, kdo pozdě zaregistroval Davidův vůz a narazil do něj. Zkoumaly se záznamy telemetrie, argumentovalo, dokazovalo a vysvětlovalo, ale nic to nezměnilo na věci, že Schumacher s uraženým kolem doplul do boxů a tam se jako bůh pomsty vyřítil z kokpitu. Cíl byl jasný, depo McLarenu, kde ho ale k Davidovi pro jistotu nepustili.
Pak už přišla masivně medializovaná causa Stowe Corner, Grand Prix Velké Británie 1999 a téměř čtyřměsíční zdravotní pauza. Na rozdíl od mnoha pilotů byla jeho zlomená noha jediným zraněním v patnáctileté kariéře. Vzpomeňme i na další nehody, třeba školáckou chybu v Kanadě 1999, kdy se on, Villeneuve a Hill rozplácli na zdi po posledni šikaně před cílem (proto se jí také začalo říkat Zeď mistrů), na Brazílii 2003, kde Schumi chyboval navíc na deštivé trati, která byla vždy považována za jeho výhodu a také letošní Austrálii a nepochopitelné zaváhání při vjezdu na cílovou rovinku. Nelze ale ani nevzpomenout na to, že to nebylo vždycky jen o Schumacherovi, který někoho z trati vyprovodil. Vzpomínáte? V Rakousku 2000 ho hned v první zatáčce torpédoval Ricardo Zonta, v Německu 2001 mu doslova "skočil za krk" Luciano Burti, loni v Belgii ho zlikvidoval Takuma Sato, v paměti je i kolize s Montoyou v Malajsii 2002 a jejich souboj na ostří nože o dva roky později v Imole. Prostě Schumacher je závodník, který není automatem spolehlivě kroužícím jedno kolo za druhým a matematicky přesnou jízdou ohromujícím davy a soupeře. I on vytvořil bezpočet výletů z trati, hodin, smyků, přeřazení, odchýlení se od ideální stopy, a také prohrál i několik soubojů kolo na kolo. Nebo naopak svého soupeře před sebou nedokázal zdolat.
Co je rozhodně jev poměrně málo viděný, to je Schumacherova věrnost. Nehodlám teď detailně rozebírat jeho soukromí (on si bulvár dostatečně smlsl vlastně na jediném soustu, které mu Michael poskytl, totiž že svou nynější manželku Corinnu odloudil Frentzenovi), ale fakt, že za oněch necelých 15 sezón vystřídal pouze tři značky a to u Jordanu jel jeden jediný závod. Šuškalo se, že po jeho úspěšném debutu ve Spa se jeho jméno dostalo na přetřes u Williamsu, ale v sousedství jmen jako Mansell a Patrese se asi Frank Williams nechal ukolébat silnou dvojicí a Schumi mu protekl mezi prsty. V průběhu sezóny 1994 se spekulovalo o námluvách s McLarenem, ale ty později obě strany vyvrátily. Navíc by to pro Schumachera znamenalo vyvázat se ze smlouvy, která mu s Benettonem končila právě po sezóně 1995. A tak vlastně jediný legální přestup dotáhl do konce Schumacher 8. 6. 1995 v monackém hotelu Paris, kde po šestihodinové debatě s Jeanem Todtem za přítomnosti Willy Webbera podepsal tříletou smlouvu s Ferrari s opcí na rok 2000. Po jejím uplynutí už dostal docela jinou nabídku...
zdroj formule1.cz
čtete dál!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama