Michael SCHUMACHER - Ve světle čísel a rekordů 2 část příběhu 2.

23. prosince 2006 v 9:02 | Pan BLB |  články
Proto přejděme k těm rekordům, které jsou brány jako odraz závodníkových schopností a dovedností. Když Schumacher debutoval, tak sice zaujal odborníky vyspělou jízdou a kvalitními časy, ale žádný z nováčkovských rekordů nezdolal. Při svém debutu nejenže nedosáhl na pole-position jako Mario Andretti (USA 1968), Carlos Reutemann (Argentina 1972) a Jacques Villeneuve (Austrálie 1996), ale ani nezvítězil či nebodoval. Není to samozřejmě důkazem schopností závodníka, mnohdy je to jen otázkou štěstí, nakonec jediný pilot, který při svém debutu vyhrál - Giancarlo Baghetti (Francie 1961) - nakonec v F1 hrál jen epizodní roli. A z těch, kteří při svém debutu bodovali, se do absolutní špičky dostala jen zhruba jedna třetina. Při svém prvním startu tak Michael mohl jen oslnit tím, že na belgickém okruhu ve Spa dosáhl nejvyšší rychlosti v daném závodním víkendu, ale to bylo vše.
Kdo hodně vyhrává, tak hrabe i body, proto vůbec není překvapivé, že téhle kategorii Schumacher jednoznačně dominuje. Jak už bylo řečeno, v prvním závodě nebodoval, ale zvládl to už v tom druhém. Někdo samozřejmě může pochybovat o jeho kvalitách, ale Michael předkládá svou vizitku sám a jednoznačně - jen sedmkrát dojel do cíle mimo bodované pořadí, dvakrát byl po závodě diskvalifikován, 48x cíl neviděl. Takže 191 závodů mu přineslo bodový zisk. A z této porce si připsal 154 pódiových umístění.(91 - 43 - 20). Budeme-li objektivní a odečteme Michaelovi 78 bodů za rok 1997, dostaneme výslednou sumu 1291 bodů. Druhý v historické tabulce Prost ztrácí na Schumachera bez 7,5 bodu celou pětistovku, třetí Senna 682 bodů (tedy o 73 bodů více než sám získal za celou svou kariéru), a současný mistr světa Alonso? Bude muset po devět let získat každoročně aspoň stovku bodů, aby se dostal Schumacherovi na roveň. A jen pro pořádek připomínám, že pouze čtyři roky si Schumacher mohl připisovat více bodů za druhá až osmá místa. Pokud by se používal současný bodovací systém už od začátku jeho kariéry, jen na druhých a třetích místech by vydělal další stovku bodů... Ale to jsou jen kdyby, držme se faktů.
Nepodaří se mu nikdy překonat metu nejvyššího počtu absolvovaných závodů, protože před ním figuruje s 256 starty Riccardo Patrese. Z procentuálního hlediska není ani nejlepší v poměru absolvovaných a dokončených závodů, ale zato se může pyšnit tím, že ze všech závodníků nejčastěji vystoupil na stupně vítězů. Prakticky tři čtvrtiny dokončených závodů pro něj znamenaly umístění "na bedně", což z hlediska úspěšnosti opět nemá obdoby. Ale zase - než se dostal na stupně vítězů, musel si počkat na osmý závod. Přitom (pokud vynechám úvodní sezónu 1950, kdy prostě někdo musel v prvním závodě obsadit stupně vítězů) se při debutu dostalo na tři nejlepší příčky hned 10 jezdců: Baghetti (1.), Ascari, Kling, Parkes, J. Villeneuve (2.), Arundell, Behra, Donohue, Gregory, Wisell (3.). A to jsem opět vynechal ty, kteří přišli k takovému umístění jako slepí k houslím, protože v 50. letech se piloti ještě mohli střídat na jednom voze. Pokud se na těch deset jmen podíváme, jen Ascari a Jacques Villeneuve to dotáhli až k titulu...
Obecně se tvrdí, že pravé kvality pilota se prokáží, pokud zajede větší počet nejrychlejších kol v závodě než pole-position. Nechci o tomhle názoru polemizovat, protože by se určitě ozvaly hlasy, že nahrávám svému favoritovi, ale opravdu ze statistik vyplývá, že hodně pilotů má daleko lepší výsledky v oblastí vítězství či zajetých PP. Například král posledních dvou sezón má vyrovnaný poměr vítězství a pole-position (15:15), ale co se týče nejrychlejších kol, značně kulhá (8). Takový Senna má statistiku ještě divočejší: 41 vyhraných GP, 65 PP, ale jen 19 nejrychlejších kol. Naproti tomu jedním z nejvyrovnanějších závodníků absolutní špičky je Nelson Piquet, který zajel 24 PP, 23x vyhrál a dokázal si zajistit i 23 nejrychlejších kol. Schumacher v téhle sféře překonal rekord jak v počtu PP, i když famózního Sennu porazil jen o tři nejrychlejší tréninky, tak i v nejrychlejších kolech, kde zdrtil konkurenci rozdílem třídy (na druhého Prosta má náskok 35 "fast lap"). Zatímco v jedné sezóně nepřekonal rekord Nigela Mansella z roku 1992 (Brit tehdy dokázal 14x kralovat v trénincích), v počtu nejrychlejších kol za jeden ročník to zvládl. A jen málokdo zaregistroval, že své první PP se dočkal až v jedenačtyřicátém závodě - a lépe než on to zvládlo hned pětapadesát pilotů! Ze všech dosavadních mistrů světa dosáhli stejného výsledku J. Scheckter a J. Stewart, horší než on už byli jen Mansell, Rosberg, Jones, Hulme a Häkkinen.
Nevyhrál ani ve své první, byť zkrácené sezóně žádný závod. A než se dopracoval ke své premiérové vyhrané GP, musel odkroužit sedmnáct závodů. A víte, kolik pilotů bylo úspěšnějších? Rovných 28 (a to jsem vynechal piloty, kteří startovali v letech 1950-1960 jen v 500 mil INDY, které byly součástí šampionátu). Z mistrů světa se před Schumiho dostali Farina, Fangio, Fittipaldi, J. Villeneuve, Stewart, Hawthorn, Andretti, Ascari, D. Hill, J. Scheckter, Senna, Brabham, Clark a Hulme. V době jeho triumfu v Belgii 1992 nebyl ani nejmladším pilotem, který jako první proťal cílovou pásku. Nepatří mu ani primát nejvyššího počtu vítězství dosažených v řadě - pořád vede Alberto Ascari, který v letech 1952 a 1953 dokázal vyhrát devět Grand Prix po sobě.
Je celkem logické, že po stránce mistrovských titulů nemůže mít konkurenci, rozebírat tuhle oblast detailně opravdu nemá příliš hlubokého smyslu. Tady se Schumimu nepovedlo jen zajistit si titul jako nejmladší pilot v dějinách F1. Ale jinak exceloval - podařilo se mu například vyhrát titul s největším bodovým odstupem od vicemistra nejen ve starém bodovacím systému (2001), ale i v tom novém (2004). Samozřejmě tady hraje dost velkou roli narůstající počet závodů, takový Fangio, který v 50. letech jezdil v průměru sedm závodů ročně, moc velký bodový náskok nahnat nemohl. Nejsem velkým přítelem prognóz, ale myslím, že jeho pět titulů v řadě a ještě všechny na stejné značce, to se asi bude překonávat hodně obtížně.
Našli bychom ještě spoustu dalších oblastí, ve kterých by bylo možné si hrát s čísly, třeba nejvyšší počet absolvovaných závodních kilometrů, největší počet ujetých kilometrů na vedoucí pozici, největší počet kol odkroužených v čele, ale to jsou už vlastně jen rozpitvávané kategorie. Nemá smysl ani zdůrazňovat, že Michael tvoří s Ralfem nejúspěšnější bratrskou dvojici všech dob, protože pokud se podíváme do historie, z těch dalších sourozenců byl vždy jeden výrazně slabší, nebo jako v případě Pedra a Ricarda Rodriguezových se nadějnější Ricardo záhy zabil. Spíš bych se pokusil definovat, proč Michael Schumacher přes nepříliš výrazné začátky své kariéry (na výhru čekal relativně dlouho, neohromil sbíráním nejrychlejších kol jak na běžícím pásu, a první PP dosáhl vlastně až ve své třetí sezóně) má takové výsledky. Myslím, že asi nejdůležitějším rekordem je pro Schumachera ten, že dokázal dominovat v tolika oblastech.
pokračuje dál čtete
zdroj:formule1.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama