Michael SCHUMACHER - Ve světle čísel a rekordů 2 část příběhu 3.

23. prosince 2006 v 9:04 | Pan BLB |  články
Dlouho se myslelo, že nejlepší pilot je ten, který bude nejrychlejší a nejspolehlivější. Teprve po čase se přišlo na to, že musí mít i cit pro vůz a více než aktivně se podílet na jeho vývoji. V minulosti bylo známo dost těch, kteří měli výraznou jednu či dvě vlastnosti z téhle trojice, a právě díky tomu nedokázali trvale figurovat ve startovním poli. Schumacher od roku 1994, tedy kdy získal první mistrovský titul, byl až na dvě výjimky vždy mezi prvními třemi piloty v konečném hodnocení MS: v roce 1997 po už zmíněné cause Jerez byl ze šampionátu vyloučen (jinak by skončil druhý) a dva roky nato vynechal téměř jednu třetinu sezóny po zranění z GP Anglie - přesto ještě skončil pátý. Dost možná, že kdyby ten rok nemusel v šesti závodech absentovat, mohl mít těch titulů osm. Vím, zase spekuluji, ale ono se to přímo nabízí. Dokonce i v roce 2005, který lze brát pro Ferrari jako krizový, dokázal zvládnout týmové tápání se ctí a připsal si bronzovou příčku. U Ferrari takovéhle krize bývaly téměř pravidlem, jenže propad byl většinou daleko hlubší - vzpomeňme na léta 1962, 1969, 1973, 1980, 1986 či 1992. Protože někteří lidé jsou alergičtí na obrat nechci nikomu dělat advokáta, chci jen dodat, že za Schumacherovy éry dosáhl Benetton největšího úspěchu a už ho nikdy nezopakoval, a Ferrari se usadilo na desítku let ve špici šampionátu, což se mu nikdy předtím nepodařilo.
Myslím, že ona výjimečnost Schumachera tkví v tom, že všechny tři aspekty závodnické osobnosti měl vyvážené. Nemyslím, že by se tolik lišil od ostatních šampionů, ale myslím, že tam, kde na někoho ztrácel, dokázal to zase o něco více vyvážit v jiné oblasti. Senna byl rozhodně posedlejší závoděním, Prost pečlivější, Fangio rozvážnější, Piquet zarputilejší, Lauda daleko lépe kalkuloval. Je to samozřejmě jen obecné srovnání, protože formule 1 časů Fangia, Clarka, Stewarta, Laudy, Piqueta, Prosta a Senny, tedy v rozmezí let 1950 - 1991 je naprosto nesouměřitelná. Michael může být nejlépe srovnáván zase jen s těmi, s nimiž bojoval o mistrovský titul a spekulovat, zda by byl lepší než Senna opravdu nemá smysl.
Proč je tedy tak dobrý? Protože je to jeden z nejvyváženějších pilotů všech dob. Jeho odpůrci zase budou nabíjet bazooky, startovat motory bojové techniky a po aktivaci palných a sečných zbraní se vydají mi demokraticky vysvětlit svůj názor. Osobně si myslím, že pokud Schumi v něčem skutečně dominoval, pak právě v kombinaci všech jezdeckých kvalit. A dost možná ve vysoké vyváženosti. Schumacher samozřejmě nebyl nikdy bezchybný, těch výletů z trati, havárií, hodin a prohraných soubojů by se určitě pár našlo. A to nemluvím o jeho tolikrát diskutovaných skutečných malérech, které jsem zmínil v předchozím ohlédnutí. Pro jeho kariéru bylo podstatné to, že ho zřejmě do posledního závodu nepřestalo závodění bavit. Nemusel se nikdy vymlouvat na ztrátu motivace, ač to udělat klidně mohl - byli piloti, kteří ze scény odešli daleko dříve a s mnohem menšími úspěchy, ale nedokázali udržet vysoko nastavenou laťku. V tomhle se zatím Schumacherovi vyrovnal nebo ho i o kousek svou posedlostí vítězit zdolal jen Ayrton Senna.
Bezpochyby byl Němec i výborným technikem, jinak by nedokázal jak Benetton, tak i Ferrari vytáhnout na samotný vrchol. I tady se tvrdilo, že se mu to jezdilo, když měl auto postavené na míru. Jenže si ho musel otestovat a vypiplat sám. A ono je to tak ve všech sportech, každý, kdo vítězí, vyhrává proto, že zvládne nároky na něj kladené nejlépe a ve svém vlastním stylu. Vůbec není důležité, nakolik přebere základ od někoho jiného, musí si k němu přidat právě to něco navíc, co pramení pouze z něj. Pokud někomu někdo připraví perfektní vůz, může s ním dotyčný vyhrát, ale ne vyhrávat a už vůbec ne dlouhodobě dominovat. Tady bych mohl zmínit třeba Ronnie Petersona, který dokázal být fantasticky rychlý, ale vývoji vozu příliš neprospěl. Je tedy vcelku jasné, že vozy, které Michael dotáhl k vítězným metám, seděly pochopitelně nejvíc jemu, ale znovu musím opakovat, jak Berger a Alesi u Benettonu, tak Irvine a Barrichello u Jaguaru resp. Hondy mohli dokázat, že když mají volné ruce a týmový potenciál pro sebe, Schumacherovi se přinejmenším vyrovnají. Zatím se tak nestalo.
Co je určitě významné plus v Schumiho kariéře - to je jeho vztah k lidem. Pro mnohé je to nafoukaný milionář a arogantní vepř (tyto termíny cituji z nejčastěji používaných v příspěvcích), ale v odborné literatuře čteme, že to je především Schumi, kdo dokázal držet partu a hlavně ji vytvořit. Že se za ním stahují lidé, to je věc druhá, ekonomická a je celkem pochopitelná a rozvíjením tohoto tématu bych jen opakoval už řečené. Jen uvedu tentokrát objektivní poznatek - pokud by byl Schumacher grázl a nesnesitelný jedinec, jak je někdy prezentován, asi by u Ferrari byla podstatně větší fluktuace než máme možnost sledovat.
Asi bych měl teď rozebrat styl Michaelovy jízdy a objasnit, proč tak často vyhrával. Nejsem ale závodník, který neomylně ví, kudy vede optimální stopa a jak se jí držet. I tady bych se přiklonil k názoru, že Michaelův závodní projev byl vzácně vyvážený. Pokud by byl totiž zbrklý, většinu závodů by skončil po kolizi či vlastní chybě mimo trať, pokud zase příliš opatrný, zdaleka by tolik nevyhrával. Odmítám názor, že všechny úspěchy si na trati vyboxoval, to by mu prošlo ve dvou či třech případech a pak by měl utrum. Kloním se k názoru, že měl vysoký stupeň předvídavosti, dokázal v kokpitu krotit emoce jak to jen šlo (což neznamenalo, že několikrát neměl rudo nejen kolem sebe, ale i před očima), měl vynikající reakce (i když několikrát provedl vyslovený kopanec) a především cit pro vůz. A to vše v patřičném poměru. Prakticky každý, kdo dokáže ve formulovém voze zajet kvalitní kolo, musí být dobrý pilot. Jenže právě těch pár procent navíc pak vytvoří onen rozdíl mezi kvalitním průměrem a onou Top Class Drivers.
O Schumacherovi jistě vznikne nejedna kniha, filmy nejen dokumentární, bude rozebírán, kritizován, oslavován. Já sám jsem brán jako jeho fanatický obdivovatel. Přiznám se bez vytáček, že můj vztah k němu prošel od jeho registrování přes jasný odpor až k uznání, že se jedná o pilota, který ať se to někomu líbí či ne dokázal v mnoha směrech víc než ostatní. Rozhodně nebude mým nejoblíbenějším pilotem, je pár věcí, které sice mohu pochopit, ale ne omluvit. Jen ho nechci posuzovat přesně podle toho, co dělá většina - prošel jsem jeho kariéru a snažil co nejobjektivněji zhodnotit to, co tu po sobě zanechal. A není divu, že se do toho dostala i patřičná dávka úcty. Vím, že Schumacher spoustě lidí vadí, ale jen proto, že mi je někdo nesympatický, nebudu ještě tvrdit, že jezdí blbě a vlastně všeho dosáhl podvodem. Formule 1 je především o výsledcích, bodech, vavřínech a pohárech, to je potřeba si uvědomit a brát na zřetel. Budu moc rád, až se tu setkáme za dvacet let a řekneme si, zda mezitím přišel někdo jiný, kdo Schumachera porazil na celé čáře. Může to být Alonso, Kovalainen, Massa... nebo taky někdo, kdo teprve dělá první závodní krůčky. Já sám si myslím, že se to nestane, ale pokud ano, přiznám bez vytáček, že jsem se mýlil. Ale Schumacher bude navždy pro F1 znamenat punc výjimečnosti a vysokých kvalit, které mu každý soudný fanoušek F1 - nikoli jeho či Ferrari, ale formule 1 jako takové - musí přiznat. Je stejně jako Fangio, Ascari, Brabham, Clark, Stewart, Lauda, Piquet, Prost, Mansell, Senna, otec a syn Hillové, Fittipaldi, Häkkinen a určitě hezká řádka dalších legendou - možná pro někoho díky dosaženým výsledkům větší. A já jsem skutečně potěšen, že jsem mohl přes všechny klady i zápory být svědkem jeho kariéry.
pokračuje dál čtete
Zdroj:formule1.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama